Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

Dlouhá cesta (3/3)

13. ledna 2011 v 22:08 | GrayLady |  Dlouhá cesta (první část série)
DLOUHÁ CESTA - část třetí

Jeskyně byla nízká, nedalo se v ní stát, jen sedět. Ale široká a dlouhá byla dostatečně, aby se tam oba pohodlně vešli. Po přesunutí Snape ze všeho nejdříve trval na ošetření Harryho kotníku, z čehož byl mladík trochu rozpačitý. Nicméně moc dobře věděl, že jestli mu noha oteče, nebude schopen jít nejméně několik dnů.

Jakmile Snape namazal a pevně obvázal Harryho zranění, vytratil se beze slova někam ven. Po chvilce nečinného sezení a vychutnávání si sucha v jeskyni se Harry rozhodl prohledat svůj kufr pro ještě další zbytky čokolády. Objevil jen dvě poslední čokoládové žáby.
Právě načínal první z čokolád, když se vstup zatměl a dovnitř vlezl Snape s několika krvavými chlupatými balíčky. Dříve než si Harry stihnul vybrat v hlavě, kterou otázku by měl položit první, zeptal se Snape:
"Umíš přivést vodu k varu wandless?"
To bylo něco, co Harry nikdy nezkoušel.
"Nevím."
"Takže to brzy zjistíš. Natrefil jsem na několik zajíců a nemůžeme si dovolit rozdělat oheň."
Harry jen pokyvoval, a tak učitel pokračoval:
"Tady máš provizorní kotlík z dračí kůže. Měl by k tomuto účelu stačit." Zatímco Snape mluvil, podával mladíkovi zvláštní měkký kotlík, ve kterém Harry poznal kůži, která obalovala Snapeovu zásobu lektvarů. Během jeho zkoumání podivného kotlíku, na něj Mistr lektvarů upřeně hleděl.
"A pokus se ho nezničit," poznamenal Snape ještě, když znovu získal Harryho pozornost. Pak opět vylezl do deště i se svými krvavými balíčky.
Harry chvíli rozpačitě seděl s kotlíkem v ruce, nejistý, co by měl dělat. Dát vařit vodu, vzpomněl si pak. Natáhnul se na zemi a vystrčil ruku s kotlíkem ven z jeskyně. Naplnit ho celý vodu zabralo výrazně méně času, než vybrat z něj pak všechno napadené jehličí. Jakmile byly přípravné práce hotové, postavil kotlík na šikovné místo uprostřed jeskyně a prohlížel si ho.
"A co teď?" mumlal si pro sebe, "Dobře, chce to ohnisko. Soustředit se na vodu uvnitř, ne na kotlík. A pak… jak jen je to kouzlo?"
Trvalo ještě téměř čtvrt hodiny, než Harry vykoumal, jak na to. Ale pak konečně mohl s uspokojením konstatovat, že se voda zahřívá. Když Snape vlezl zpět do jeskyně, tentokrát už s opracovanými kousky masa, voda v kotlíku vesele bublala.
"Dobrá práce, Pottere," připustil profesor, zatímco házel do vody maso a nějaké bylinky.
A přestože se tomu Harry bránil, pochvala vyvolala na jeho tváři úsměv.
"Díky," zamumlal nejistě, a pak spokojeně sledoval, jak se jim uprostřed jeskyně vaří oběd. Ani nezpozoroval, že mu klesají víčka a pomalu upadá do spánku.
----------------------------
Severus sledoval, jak Potter spí opřený o stěnu jeskyně. Chlapec opravdu dokázal usnout ve všech možných podmínkách. I když na tenhle spánek měla nejspíš velký vliv únava a vyčerpání. Snape si musel připustit, že také on se cítil opravdu unavený. Navíc se k únavě začínalo přidávat i zoufalství. Neměl žádné tušení, jak hluboký tenhle les může být, ani jestli jdou správným směrem. Mohli by tu bloudit věčnost. Na nejistotě mu přidávala i skutečnost, že se se smrtijedy setkali zatím jen jednou. Neměli by na ně narážet častěji, jestliže jdou správným směrem?
Potter byl pro něj také záhada a Severus si nebyl jistý, jestli ta nabídka tykání byl dobrý nápad. Naštěstí se k němu mladík choval stále stejně, tak snad to nijak velká chyba nebyla. Potter byl na svůj věk opravdu dost zralý. Občas si sice stěžoval, ale jinak se s momentální zátěží vyrovnával překvapivě dobře. Dokonce nekňučel, že má hlad.
Severus měl rád v lidech jasno a ještě nedávno si myslel, že Pottera má stejně dobře odhadnutého jako ostatní. Jenže se nejspíš mýlil a Severus se velice nerad mýlil.
Natáhnul se, zamíchal masem v kotlíku a ještě jednou se na spícího mladíka zadíval. Bylo neuvěřitelné, že ve spánku mohl vypadat tak pokojně. Možná by bylo dobré zapříst po jídle rozhovor, dumal Severus. Ale co když si pak bude chtít povídat i po zbytek cesty?
Ticho, které prozatím mezi nimi panovalo, Snapeovi skvěle vyhovovalo. Měl rád ticho, byl rád sám se svými myšlenkami a nepotřeboval, aby ho z nich někdo rozptyloval zbytečnými řečmi.
Maso už vypadalo hotové, avšak Severusovi se ještě nechtělo Pottera budit. Spící Potter představoval o tolik menší nebezpečí a o tolik menší záhadu. Nicméně mladík vyřešil dilema za něj. Jako kdyby měl nějaký radar na jídlo a přesně věděl, kdy se probudit. Nejdříve se Potter začal ve spánku trochu ošívat, pak se opět zklidnil, a nakonec po chvíli otevřel oči - naprosto čilé, bdělé a aktivní. Severus dobře věděl, že to vzalo dlouhou dobu výcviku a neustálý strach o život naučit se přecházet ze spánku okamžitě do bdělosti. Z Pottera se opravdu stával válečník.
"Jídlo?" oslovil ho mladík částečnou otázkou. Tohle Severuse vždy dokázalo popudit.
"A co s ním?"
"Už je hotové jídlo?" zeptal se Potter znovu a zdálo se, že považuje Snapeovo chování ze zábavné.
"Hmm," zabručel Mistr lektvarů v odpověď a nevěděl, jestli se nemá na Pottera ještě více zlobit. Avšak po jeho odpovědi se Potter začal prohrabovat ve svém kufru a jakoukoliv urážku, kterou chtěl Severus preventivně použít, zarazil, když vytáhnul dvě plastové vidličky.
To bylo skutečně překvapivé, ale Snape jen tázavě vytáhnul obočí a očekával, že Potter své vybavení sám vysvětlí. Mladík se však jen chvíli ošíval, a pak zamumlal:
"Dlouhý příběh," a podal mu jednu vidličku.
Posadili se každý z jedné strany kotlíku a lovili z něj kousky masa. Bylo to podivné, možná až směšné, přemýšlel Severus. On a Potter jedli v malé jeskyni uprostřed magického lesa maso z kotlíku. A navíc dost ošklivé maso. Přestože se vařilo poměrně dlouho, bylo tuhé a nepřítomnost soli, chuti také příliš nepomohla. Ale jestli Potter zkusil jakkoliv komentovat jeho kuchařské umění, měl už Severus v zásobě několik trefných urážek.
Snape tedy zvedl pohled od jídla a podíval se na mladíka. K jeho překvapení Potter vypadal dost spokojeně. Žvýkal tuhé maso a tvářil šťastně. Nejspíš nasazoval takový výraz jen jako přehlídku pro Severuse. Chtěl ho dráždit.
"Cítíš se spokojený, Pottere?" zavrčel Snape a dal do hlasu tolik jedu, kolik jen mohl.
Potter sebou v jeho porušení ticha cuknul, ale pak pokrčil rameny.
"Jo, no, teď asi jo. Sedím a mám jídlo. Takže…," znova pokrčil rameny, "asi jo."
"Hnusné jídlo," zdůraznil Snape. Mladík byl chvíli tiše, než se sklopeným pohledem zamumlal:
"Jídlo je jídlo."
Severus nevěděl, co na to říct. Na co si to Potter hrál? Jistěže jídlo bylo jídlo, ale hnusné a dobré jídlo byl pořád nějaký rozdíl. Pak se mu v hlavě mihly vzpomínky na jejich "dávné" lekce nitroobrany a na několik příběhů, které běhaly po škole.
"Vaši příbuzní vám opravdu nedávali najíst?" zeptal se zvědavě a úplně ignoroval, že ta otázka možná mohla být nevhodná. Potter zvednul pohled z jídla a chvíli si Severuse prohlížel.
"Nebyli to zrovna vzorní pěstouni," zašeptal nakonec. Snape jen mlčel a sledoval ho, a pak k jeho překvapení mladík pokračoval:
"Trestali mě tak hlavně pro náhodné kouzlo. Asi doufali, že ho můžou ze mě dostat." Na Potterových rtech se objevil ironický úsměv, který k jeho osobnosti vůbec neseděl.
"Někdy mě nechali bez jídla den, někdy dva, jindy i víc. Dřív jsem si myslel, že to nějak souvisí se stupněm mého provinění. Teď si myslím, že na mě prostě zapomněli."
Potter klidně pokračoval v jídle, ale Severusovi se hnaly hlavou nepokojné myšlenky. Znal spousty zneužívaných dětí, on sám zrovna neměl spokojené dětství, ale k Nebelvírskému zlatému chlapci tohle přece nepatřilo. Toho měli všichni chránit.
"Albus o tom ví?" zeptal se nakonec.
"To se těžko pozná, kolik toho ředitel ví," odpověděl chlapec a šermoval přitom masem na vidličce, "ale rozhodně toho ví dost."
"A nic s tím nedělal?" Potter mezitím strčil maso do pusy a teď ho přemýšlivě žvýkal.
"Myslím, že věřil, že je lepší trochu trápení od mudlů, než smrt od Voldemorta či smrtijedů."
"Musíte říkat jeho jméno?" prudce zasyčel Snape. Mladík v odpověď jen pokrčil rameny. Opět se mezi nimi rozprostřelo ticho, ale Severus měl plnou hlavu zběsilých myšlenek.
"Zneužívali tě i jinak?" zeptal se po pár momentech na jednu z nejdůležitějších otázek. Potter ztuhnul a mezi sousty zavrčel:
"Co se staráte?" Správná otázka. Snape vlastně nevěděl, proč se tak vyptává. Možná ze zvědavosti. Možná, že ho ta informace, tak překvapila. Možná z nějakého důvodu, na který přijde až později. Rozhodl se raději Potterovu otázku ignorovat a převést téma jinam.
"Co jste měl v plánu na prázdniny?"
To byla první otázka, kterou se mu opravdu podařilo mladíka šokovat. Potter upustil vidličku, zíral na něj s otevřenou pusou a až po chvíli ze sebe vypravil:
"Vy se zajímáte o to, co budu dělat o prázdninách?"
"Ne," zabručel Severus trochu vyvedený z míry, "ve skutečnosti ne. Jen jsem se snažil vést konverzaci."
Jeho odpověď Pottera rozesmála a Snape se mračil ještě víc.
"Nemám žádné plány na prázdniny," odpověděl nakonec Potter, "Všechno závisí na Voldemortovi a Brumbálovi."
Snape ignoroval Potterovo použití jména Pána zla a zvednul udiveně obočí ve způsobu použití obou jmen.
"To je dost kruté, spojit ty dva tímto způsobem," komentoval to.
"Ale pravdivé, nebo ne?" reagoval Potter s cynickým úsměvem a jiskřičkami zla v očích. Severus cítil, jak jemu samotnému cukají koutky úst. Mladík musel jeho zábavu cítit, protože ihned nevinně nabídl:
"Nedal by sis citrónové bonbony?" a natahoval k němu ruku s imaginárními cukrovinkami. Snape si v Potterových skotačeních nemohl pomoc, koutky úst se mu zvedly nahoru a uniklo mu zafrknutí smíchu. Mladíkovo napodobování ředitele nemělo chybu.
Pokračovali v jídle v uvolněném tichu, a pak se uložili ke spánku. Tentokrát Severus hlídal jako první. Poslouchal Potterovo klidné dýchání a dopadání dešťových kapek na plošinu před jeskyní. Během své hlídky přemýšlel o Bradavicích, řediteli, řádu, smrtijedech a Pánovi zla i o jeho znamení zla na předloktí, ale ze všeho nejvíc se jeho myšlenky týkaly Harryho Pottera - zajímavého mladíka, který byl zřejmě někým úplně jiným než si Severus myslel.
Přibližně v polovině noci Pottera probudil, aby si s ním vyměnil stráž a sám se uložil ke spánku. Jeho poslední myšlenkou bylo, že zítra snad už najdou východ z lesa.
---------
Harry se cítil odpočatě a měl plný žaludek. Oboje byla velice vítaná změna. Už byl několik hodin na hlídce a právě zpozoroval, že začíná svítat. Vystrčil hlavu z jeskyně a uvítala ho svěží letní vůně lesa po dešti. To znamenalo, že déšť už skončil. Opravdu tento den začínal mnohem lépe než předchozí. Harry si nebyl jistý, jestli by měl Snapea probudit nebo ještě chvíli počkat. Navíc byl trochu rozpačitý z jejich včerejší konverzace. Většinou lidem nesděloval detaily o svém životě a už vůbec ne někomu jako je Snape. Nicméně musel uznat, že rozhovor s Mistrem lektvarů byl překvapivě příjemný. Když kolem kmenů stromů pronikly první sluneční paprsky, usoudil, že Snapea přece jen vzbudí.
Muž se vzbudil téměř okamžitě potom, co ho Harry oslovil. Trvalo jim jen pár minut, než si zabalili vše, co měli, a pak už je čekal jen další kus cesty ve svorném tichu.
Harry si uvědomil, že mu vlastně Snapeova tichá přítomnost vyhovovala. Nevyptával se, nedělal hloupé komentáře a teď, když ho už ani neurážel, byla cesta skoro idylická. Tedy skoro. Harryův podvrknutý kotník se, i přes včerejší včasné ošetření, s každým krokem probíral víc a víc k životu. Brzy Harry zůstával za Snapem výrazně pozadu.
"Pottere!" ozval se Mistrům zlostný hlas odkudsi zepředu.
"Tady!" hekal Harry, "tady vzadu."
"Posaď se," řekl Snape s povzdechem, když ho Harry konečně dohnal. Za tenhle příkaz byl Harry opravdu rád. Když mu pak muž nešetrně sundával botu, unikl mladíkovi bolestný sykot, bylo to velmi citlivé. Snape zraněný kotník znovu natřel a převázal, a pak pokynul Harrymu, aby se opět obul. Mezitím začal prohledávat nejbližší okolí a za chvíli přišel s dlouhým silným klackem, který mohl dobře sloužit jako hůl.
"Děkuju," řekl Harryho, když mu ho Snape podával. Muž jako vždy neodpověděl.
"Nemůžete mi někdy na to poděkování taky odpovědět?" zeptal se mladík rozzlobeně. Už měl toho Snapeova podivného chování plné zuby.
Mistr lektvarů se na něj zvláštně podíval, pak párkrát pokýval hlavou a odpověděl:
"Rádo se stalo."
----------------------------
Cesta s holí pro oporu byla mnohem jednodušší a Harry už zase mohl se Snapem držet rychlost. Takže postupovali poměrně rychle. Přestávku si udělali někdy kolem poledne, aby nabrali síly a najedli se. Harry by rád měl přestávku častěji, ale nechtěl vypadat nedospěle a příliš si stěžovat. To, co dokáže ujít Snape, dokáže přece on taky. Chvíli po jídle se tedy zvedli a pokračovali v cestě.
Pravá, levá, hůl, pravá, levá, hůl, pravá,…
Snape, který šel kousek před ním, najednou prudce zarazil a Harry zastavil jen moment před tím, než by do něj vrazil.
"Co…" začal se ptát, ale pak to uviděl taky - o několik metrů dál, prosvítalo za stromy mnoho světla. Les tam pravděpodobně končil. Harry ucítil, jak se v něm zvedá radostné vzrušení. Dokázali to! Okamžitě se chtěl rozběhnout daným směrem, Snapeova ruka na té jeho, ho však zarazila.
"Bylo to moc snadné," řekl muž.
Snadné? Harry by tedy vůbec neřekl, že to bylo snadné. Jenže moc dobře věděl, co tím Snape myslí. Jen jednou za celou dobu jejich putování narazili na smrtijedy. Bylo velice pravděpodobné, že na ně čekali někde u konce magické zábrany.
"Takže co teď?" zeptal se tedy místo protestování.
"Počkáme do tmy a pak použijeme ten tvůj plášť. Když nám z něj ve tmě vykoukne noha nebo jiná část těla, nikdo si pravděpodobně nevšimne.
Harrymu se vůbec nechtělo čekat, chtěl být, co nejdříve, doma. Už se nemohl dočkat, až se vrátí zpět na Grimauldovo náměstí, lehne si do měkké postele, dá si slané jídlo,… Bylo však jasné, že je mnohem lepší čekat, než riskovat chycení, proto jen pokyvoval a posadil se vedle kmenu nejbližšího stromu.
Čekali v naprostém tichu a Harrymu čas utíkal neskutečně pomalu. Když se konečně začalo stmívat, promluvil Snape potichu:
"Převážu ti ještě tu nohu, než budeme pokračovat."
Harry opět jen pokyvoval, zul si botu a nechal si ji převázat. Pak si se Snapem vyměnili vědoucí pohledy, Harry zvětšil svůj kufr a vyndal z něj plášť.
"Můžeme?" zeptal se staršího muže, když už měl svůj kufr opět bezpečně v kapse. Ten se místo odpovědi jen skrčil, aby umožnil Harrymu přehodit přes něj plášť.
Nebyla ještě úplná tma, ale viditelnost už byla snížená dostatečně na to, aby si nikdo malé části vyčnívajícího oblečení či těla nevšiml. Harry v to aspoň doufal.
Poměrně dobře synchronizovanými pohyby se pod pláštěm opatrně vydali dál. Na okraji lesa zjistili, že se Snape opravdu nemýlil. Přibližně každých pět metrů stál jeden smrtijed a střežil východ z lesa. Snažili se pohybovat velice pomalu a hlavně tak potichu, aby neupoutali jejich pozornost. Krůček po krůčku se přibližovali k linii smrtijedů, a pak ji postupně procházeli, až k nim každý z nich byl zády. Udělali ještě pár kroků a už cítili sílu magie doslova praskající ve vzduchu. Tahle síla jistě značila konec ozubí. Přidali do kroku. Harry cítil, jak mu buší srdce. Už byli skoro tam. Jen pár kroků.
Právě v ten okamžik Harry šlápl pravou nohou do krtiny, zmožený kotník se rozhodl, že takovou zátěž už nevydrží a Harry se svalil. Hluk jeho pádu jakoby se po naprosto tiché mýtině znásobil. Všichni smrtijedi se otočili jejich směrem. Harry samozřejmě už nebyl skrytý v plášti a Snapeovi byla vidět celá paže, jak se Harrymu pokoušel pomoci vstát.
"SNAPE!" začaly se ozývat výkřiky.
"POTTER!" přidalo se k nim brzo. A během momentů se mýtina naplnila paprsky kouzel.
"Poběž, Pottere!" pobízel ho zuřivě Snape a Harry běžel a cítil, jak mu po tvářích stékají slzy bolesti.
"Honem!" pobízel ho Snape a metal kouzla zpět na smrtijedy. Harry se ze všech sil snažil ignorovat zraněný kotník a běžel těsně za Snapem.
V momentě, kdy ucítil, že překročili magickou zábranu, popadl zoufale Snapea za ruku a téměř hystericky křičel:
"Už, Snape, už!" A moment na to je Snape oba přemístil.
Poslední, co Harry z mýtiny zahlédnul, byl zářivě zelený paprsek zabíjecího prokletí, který se k nim blížil. Unikli jen o pár vteřin.

Vstupní hala na Grimauldově náměstí byla úplně prázdná, když se tam objevili. Harry se moment po přemístění sesunul po stěně k zemi a k jeho překvapení Snape následoval jeho příkladu.
"Tak," řekl Harry slavnostně po chvíli.
"Tak," opakoval Snape.
"Zvládli jsme to," shrnul to mladík a vesele se rozšklebil.
"Citrónové bonbóny?" zopakoval Snape jejich společný vtip, ta chvíle teď vypadala tak vzdálená. Harry se rozesmál a dokonce na Snapeovi tváři se objevil mírný úsměv.
Oba dva potřebovali brzo ošetřit, Harryho kotník byl špatně zraněný a Snape měl popálený bok od kouzla, které proletělo příliš blízko. Nehledě na spoustu modřin a škrábanců, které získali po cestě. Ale pro právě teď se oba cítili spokojení s věcmi tak, jak byly.


Konec první části
(následuje příběh "Koridory")
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký je tvůj názor na první část série "Dlouhá cesta"?

Nudné/nezajímavé 2.4% (2)
Zábavné/poutavé 86.7% (72)
Zajímavé, ale špatně napsané 8.4% (7)
Dobře napsané, ale nudné 2.4% (2)

Komentáře

1 Profesor | 21. ledna 2011 v 20:48 | Reagovat

Zajímavě napsané, bez zbytečných odboček. Dobrý začátek příběhu.

2 Lilithka | Web | 21. ledna 2011 v 21:39 | Reagovat

Námět perfektní a neotřelý, moc se mi líbil. Gramatika vcelku dobrá, i když jsem našla několik otřesných chyb (třeba myšlenky týkali :D). Sloh se mi líbí, souhlasím s Profesor, že nikam zbytečně neodbočuješ a nezasunuješ dramatický děj. Trošku mi přesto chyběla aspoň mírná gradace příběhu. Bude to chtít ještě pár stránek, než najdeš správnou nuanci. Ale upřímně, když se na to podívám z celkového hlediska, se těším na pokračování.

Proto Ti přeji hodně inspirace a sobě brzkou aktualizaci. 8-)

3 GrayLady | 21. ledna 2011 v 22:05 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Doufám, že pokračování nezklame.

[2]: Zlotřilá chyba nalezena a opravena; myšlenky už se týkají správně (a já se červenám). Moc děkuji za upozornění :-) Na gradaci se budu snažit pracovat - bohužel mám spíše sklony k rozebírání vnitřních myšlenek a dlouhým rozhovorům :-( Musím se hlídat ;-)
Moc děkuji za konstruktivní komentář a doufám, že i tobě se další části budou líbit :-)

4 Sisa(Tachi) | Web | 22. ledna 2011 v 0:19 | Reagovat

Možno to je len mojou momentálnou náladou, neviem, ale mne sa tento príbeh zatiaľ páči presne taký, aký je:) Úplne mi vyhovuje a po dlhom týždni padol veľmi dobre, takže ďakujem:) Na pokračovanie som zvedavá, snáď bude čoskoro^^

5 Sisa(Tachi) | Web | 22. ledna 2011 v 0:20 | Reagovat

Jej, nevšimla som si, že už je:D Tak sa idem naňho vrhnúť:D

6 GrayLady | 22. ledna 2011 v 9:23 | Reagovat

[4]: Tvůj komentář mi udělal velkou radost. Jsem ráda, když se "můj" příběh líbí :-)
[5]: Doufám, že tě nezklamal ani ten kousek pokračování ;-) a že si ráda přečteš další kapitoly :-)

7 Nade | Web | 22. ledna 2011 v 10:00 | Reagovat

Opravdu zajímavé a napínavé. Určitě si nenechám ujít pokračování. :-D

8 yellow | Web | 29. ledna 2011 v 10:50 | Reagovat

Tento příběh se mi doopravdy líbil a rozhodně si přečtu i pokračování. A těch pár chybek, co se tam vyskytlo, je lehko přehlédnutelných. Jen bych asi v první (aspoň myslím) kapitole nepoužila, že Severus namířil na Harryho prut. :) Myslím, že slovo hůlka by se hodilo líp. Je to tam dvakrát krátce za sebou.

9 GrayLady | 30. ledna 2011 v 10:07 | Reagovat

[8]: Ups, mám nějaký pomalý postřeh. Beru tvé komentáře v obráceném pořadí. :-( No nic :-) Na chybách zapracuji, pokusím se to po sobě číst víckrát. Jej, a ten prut zní opravdu zvláštně, když to takhle píšeš. Jakmile si najdu trochu víc času, opravím to. Děkuji za upozornění :-)  :-)

10 gta 5 cheats ps4 money | Web | 29. června 2017 v 11:28 | Reagovat

•    I must say that I am very impressed with your post. I expect to see more from you in the future with nice information like this one. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama