Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

Koridory (3/7)

21. ledna 2011 v 11:15 | GrayLady |  Koridory (druhá část série)
A/N: A je tu další kousíček (Severusova část se mi píše hůř, takže je vždy trochu kratší). Těším se na vaše hodnocení a komentáře. Přeji příjemné čtení

KORIDORY - část třetí
(ze Severusova pohledu)

Nikdo, koho Severus znal, nedokázal přesvědčit Albuse Brumbála, aby změnil názor. Nikdo! A tak mu mělo být samozřejmě jasné, že to bylo něco, co Harry Potter nejen dokázal, ale také bral jako samozřejmost. Vždyť ten kluk se ani netvářil nijak zvlášť překvapeně!

Severus nevěděl, co ho na tom rozčiluje víc, jestli to, že ředitel ustoupil Potterovi, nebo to, že jemu samotnému nikdy neustoupil. Nenáviděl toho spratka! A teď to vypadalo, že spolu budou muset být každý den nejméně dokonce prázdnin. Takový hloupý nápad!
Stále ještě nepochopil, jak si Brumbál mohl myslet, že oni dva se k sobě hodí. Dokonce, že se k sobě hodí natolik, aby z nich byli magičtí spolubojovníci. Alespoň Severus si myslel, že to je přesně to, co ředitel naznačuje. Byl to takový nesmysl. Magičtí spolubojovníci byli opravdu vzácní, protože pro vytvoření takového vztahu musela být jejich magie naprosto kompatibilní. A přece nebylo možné, aby jeho magický spolubojovník byl právě Potter. Jenže pravda byla, že o tom Severus začínal mít pochybnosti. Ne snad proto, že by se měnil jeho vztah k chlapci, ale spíš proto, že si tím vším byl Brumbál tak zatraceně jistý.
Avšak spolubojovník měl být pro muže nejlepší přítel, nejbližší důvěrník a v některých případech i milenec, zatímco Potter a on sotva zvládli být v jedné místnosti bez boje. Opravdu, Albus musel bláznit. Na druhou stranu byla pravda, že existovaly i případy, kdy dva spolubojovníky pojila spíše nenávist a nakonec jejich spojení skončilo oboustrannou smrtí. Ale to snad nemohl být ředitelův cíl, nebo ano?
Severus utekl z ředitelovy kanceláře hned po tom, co jim starý muž nabídl bonbony. Byl vzteky bez sebe a vážně se obával, že by mohl do něčeho nebo do někoho praštit. I když… praštit toho zatraceného Nebelvíra by možná stálo za to. Dobrý pocit, který měl po jejich společném souboji, už dávno zmizel. A to to ještě ráno vypadlo na povedený den!
"Snape!" ozval se za ním Potterův hlas, než stihnul dosáhnout klidu svých místností. Severus se rozhodl ignorovat ho a nakonec mu zabouchnout dveře přímo před nosem.
"Snape!" nechtěl se dát Nebelvír a už ho téměř doháněl.
"Dej mi pokoj, Pottere," zabručel tedy.
"Ale vždyť musíme trénovat!" pobouřeně protestoval mladík a srovnal s ním krok.
Jeho slova přinutila Severuse zastavit se. Prudce se otočil, chytil ho za límec a přitlačil ke zdi.
"Já dobře znám své povinnosti, Pottere," syčel mu do obličeje, "a rozhodně nemusím dělat cokoliv, co mi nařídí nějaký drzý usmrkanec, jako jsi ty!"
V Potterových očích se na moment mihlo zděšení, ale rychle ho zamaskoval.
"Ok, ok," říkal uklidňujícím hlasem, "hlavně klid."
Severus si odfrknul, pustil ho a pokračoval v cestě. Do jeho místností mu zbývalo jen několik kroků.
"A kdy se tedy sejdeme?" volal za ním nejistě Potter.
Neodpověděl. Místo toho hbitě vklouznul do svých soukromých pokojů a zabouchnul za sebou dveře. Konečně opět klid. Byla to úleva. Nyní vůbec nechápal, proč se včera cítil tak nespokojený. Pocit míru však narušilo zabouchání na dveře.
"Co?" vyštěkl pobouřeně.
"Tak kdy se sejdeme?" ozval se nejprotivnější hlas na světě.
Ten kluk snad neměl žádný smysl sebezachování! Severus byl jen kousek od toho, aby metal neodpustitelné. Prudce otevřel dveře.
"Zatraceně, Pottere!" zařval, "Čemu na slovech dej-mi-pokoj nerozumíš?!"
Severus si nepamatoval, kdy naposledy tak zuřil. Nejblíže tomu asi byl vztek, který cítil, když chlapce načapal v myslánce. Nikdo jiný ho nedokázal vytočit tak, jak tenhle zatracený Nebelvír!
Mladík tam jen zkoprněle stál s rukou zvednutou, jako by se chystal znovu zabouchat, a překvapeně na něj mžoural. A pak, jakoby ho už nevytočil dost, se zeptal na tu nejpitomější otázku:
"Jsi v pořádku?"
To byla ta poslední kapka. Severusovi se zatmělo před očima, popadl nejbližší věc, na kterou dosáhl, a mrštil ji po Potterovi. A po ní další a další a další.
"Ne!" řval, "Nejsem v pořádku, ty idiote!"
Ani nevěděl, co všechno po něm hází. Potter zjevně konečně pochopil, že na něj nemá náladu, a dal se na ústup.
"Tak já přijdu zítra," řekl ještě před tím, než zmizel v koridoru a Severus sledoval, jak se jedna z jeho drahocenných knih rozpadá po nárazu do zdi.
Sesunul se k zemi a položil si hlavu do dlaní. Už měl dost všech těchto nenáviděných úkolů. Už měl dost Pottera. Chtěl spolupracovat s někým inteligentním, s někým, kdo by si ho vážil. Chtěl pocítit uznání a ocenění druhých za všechnu práci, kterou odvedl. Chtěl někoho, šeptal malý hlásek v jeho hlavě, kdo by na něj byl pyšný. Cítil se tak zatraceně zbytečný! A to byl rozhodně pocit, na který nebyl zvyklý.
-------------------------------------------
Druhý den ráno se probudil s ostrou bolestí hlavy. Zcela jistě za ní vděčil alkoholu, kterého vypil neskutečné množství. Potom, co se včera zvedl ze země, se ani nenamáhal sesbírat rozházené věci. Zamířil rovnou ke své skřínce s alkoholem, a pokud si dobře pamatuje, vypil téměř vše, co tam měl. Pomalu se zvedal z postele a mířil do koupelny pro lektvar na bolest hlavy, když ho vyrušilo zaklepání. A vzhledem k tomu, že se cítil mizerně a neměl na nikoho náladu, mohla za dveřmi stát jen jedna osoba.
"Co chceš, Potter?" zavrčel, jakmile otevřel dveře.
Mladík mu věnoval opatrný úsměv a úplně ignoroval jeho náladu.
"Dobré ráno. Jsem tu na trénink."
Severus zabručel a otevřel dveře dokořán. Bylo mu jedno, že Potter uvidí celý nepořádek. V tomhle stavu se s ním jednoduše nedokázal hádat. Nechal ho tedy stát mezi otevřenými dveřmi a pokračoval svoji cestu ke koupelně.
Když se, už v trochu lepším stavu, vrátil zpět do obýváku, zůstal překvapeně stát. Na konferenčním stolku byla vyskládaná hromádka opravených knih, prázdné lahve od alkoholu byly vyrovnané u kuchyňského dřezu a střepy po některé z lahví, které se povalovaly u krbu, byly pryč. Místo vyčpělého pachu alkoholu byla ve vzduchu cítit příjemná vůně kávy. Že by tu byli domovní skřítci? Ale ti by snad ty lahve odnesli s sebou.
V tu chvíli vešel do dveří Potter s několika posledními opravenými knihami v rukou. Severus překvapeně zamrkal. Ten kluk mu tu uklidil?
"Nechal jsem ti přinýst kávu," promluvil mladík, zatímco přidával knihy k ostatním.
Severus znovu zamrkal. Byl tohle nějaký druh podivného snu? Kdyby mu hlava ještě stále nepulsovala bolestí, bylo by to více než pravděpodobné.
"Máš ji na stole v kuchyňském koutu," poznamenal Potter, když se Severus stále nepohyboval. Ten tedy otočil hlavu a opravdu - na kuchyňském stole stál hrnek s černou kávou, ze které se ještě kouřilo. Zmateně popošel ke stolu, usadil se a začal drahocenný nápoj usrkávat. Musel se co nejrychleji probrat, aby konečně dokázal pochopit, co se tu to dělo.
Cítil, jak horká tekutina klesá do jeho žaludku, a pomalu se mu dělalo lépe. Také se zdálo, že lektvar začíná působit, protože bolest hlavy ustávala. Zaměřil tedy svou pozornost na nezvanou návštěvu.
"Co tu chceš, Pottere?"
Mladík, který si právě prohlížel jeho knihy, s sebou trhnul.
"Už jsem to říkal. Přišel jsem na trénink."
"Nepamatuji si, že bych tě zval," zamračil se Severus.
"No, to asi ne," ošíval se Potter, "ale já jsem říkal, že dneska přijdu a ty jsi neříkal, že bych neměl."
Ano, Severus už si vzpomínal, že mladík něco takového vykřikl, když utíkal pryč. Ale přece si opravdu nemohl myslet, že v tomto případě mlčení znamená souhlas, nebo ano? Podle výrazu na Potterově tváři si nic takového opravdu nemyslel, jen doufal, že bude mít štěstí. Začínalo to vypadat, že zbavit se Pottera je stejně náročné jako přemluvit Brumbála. Severus si povzdechnul. Jak nesnášel svůj život!
"Tak se posaď," vzdal to nakonec a pokračoval v usrkávání kávy.
Mladík si sednul na okraj židle naproti němu a rozpačitě si žmoulal ruce v klíně. Snape si v pohledu na něj podrážděně odfrknul.
"Pokus se chovat trochu dospěle, Pottere," zabručel, "Tvé dětinské chování je protivné."
V reakci na jeho slova se chlapec posunul v židli více dozadu, ale dál pokračoval ve žmoulání rukou. Co to s ním zase je? Vždyť před chvíli se choval ještě celkem normálně, dumal Severus. Když mladík ve svém podivném chování neustával, hodil po něm zlostným pohledem. To u Pottera vyvolala nejdříve povzdech, a pak nečekaná slova:
"Omlouvám se. Nemůžu si pomoct."
Severus tázavě nadzvednul obočí.
"A pročpak?" zeptal se.
Potter něco nesrozumitelného zamumlal.
"Zkus to hlasitěji," doporučil mu chladně. Mladíkovo chování začínalo být zábavné.
"Protože si připadám jako na hodině lektvarů," přiznal tedy Potter zřetelně. Severus na něj jen chvíli překvapeně zíral, a pak se rozesmál. Nedokázal to ovládnout. Tady před ním seděl hrdina kouzelného světa, chlapec, který se několikrát postavil Voldemortovi, mladík, který už dávno uměl zabíjet a třásl se nervozitou a strachy, protože si připadal jako na hodině lektvarů! Bylo to neuvěřitelné, zábavné a skvělé! Severus už hodně dlouho neslyšel nic tak dobrého. Samozřejmě vždy doufal, že ve svých studentech vyvolává pocit strachu. Byla to jeho taktika. Ale až do teď nevěděl, že je v tom tak dobrý.
Potter na něj mezitím koukal s pusou téměř dokořán. Musel být nejspíš šokovaný chováním svého profesora. Severus se rychle uklidnil, ale koutky úst se mu stále cukaly. To vyvolalo v Potterovi mračení.
"To není směšné," reagoval obranně, "Já z tebe nemám strach, jen se v tvé přítomnosti z nějakého důvodu nedokážu chovat jinak."
"V lese ses dokázal chovat jinak," podotkl Severus, který mezitím už dostal své chování pod kontrolu.
"No, jo," uvědomil si mladík, "Takže to bude asi tvoje přítomnost v kombinaci se sklepením tohohle hradu."
Tohle ale bylo směšné!
"A stále trváš na tom, že to není vůbec směšné?" zeptal se sarkasticky.
Potter pár krát zamrkal a na tváři se mu objevil mírný úsměv.
"Možná trochu," připustil, a pak rozpustile dodal: "Ale ty někdy umíš být opravdu bastard."
"Děkuji ti," reagoval Snape a lehce uklonil hlavu na znamení, že kompliment přijímá. To Pottera rozesmálo.
"Neznám nikoho jiného," vypouštěl ze sebe mezi záchvěvy smíchu, "kdo by tohle bral jako chválu."
Severus jen pokrčil rameny. On pár takových lidí znal. Bohužel.
Konečně dopil kávu, a když se Potter dostatečně uklidnil, promluvil:
"Můžeme se tedy přesunout?"
"Ty nebudeš snídat?"
"Ne, Pottere. A moje jídelní zvyky se tě netýkají." Zamračil se na chlapce a ten se rychle vydal ke dveřím.
"Komnata nejvyšší potřeby?" zeptal se Potter, jakmile vešli do koridoru. Severus jeho předpoklad potvrdil kývnutím a bok po boku se vydali do pátého poschodí.
Bylo to trochu podivné. Mistr lektvarů nikdy nechodil vedle svých studentů a většinou ani vedle svých kolegů. Dával přednost jít před nimi, aby tak dal dostatečně jasně najevo, že nemá zájem o jakékoliv tlachání. Byl si však jistý, že pokud by s ním chtěl komunikovat Potter, neexistovalo nic, co by ho od toho odradilo. Naštěstí nic nenasvědčovala tomu, že by si chtěl mladík povídat, a Severus si po pár nervózních krocích hlasitě oddechl. Ani na to Nebelvír nijak nereagoval, dál pokračoval v cestě a sledoval podlahu.
Až do Komnaty nejvyšší potřeby došli v příjemném tichu. Tedy alespoň Severusovi to ticho příjemné bylo, přestože si všiml, že mladík se ošívá stále víc, čím déle mlčeli.
"Jakou místnost dnes potřebujeme?" přerušil ticho nakonec Potter, když se zastavili před prázdnou zdí.
"Těžko bych ti to vysvětloval," reagoval Severus kousavě, "Bude snazší, když se vytvoří přímo podle mě."
Mladík se na něj zamračil.
"Tak to bys teď měl třikrát přejít kolem téhle zdi a přitom usilovně myslet na to, co potřebuješ."
Snape tedy následoval instrukce a přál si místnost vhodnou pro výuku kouzel. Popravdě byl zvědavý, s čím místnost přijde. Neměl žádnou konkrétní představu, jediné, co věděl, bylo, že budou potřebovat dostatek prostoru.
Ve zdi se objevily obyčejné dřevěné dveře a on je otevřel. Když uviděl, co se za nimi skrývá, zamračil se.
"Asi jsem nebyl dostatečně specifický," zamumlal trpce, zatímco Potter vypustil uznalé zapísknutí.
Místnost vypadala, jako jakási starobylá studovna. Levou stěnu zabíral obrovský krb, ve kterém vesele plápolal oheň, a před ním stál oválný stůl, který měl u sebe dvě polstrované židle s ručními opěrkami. Stůl byl dobře osvětlen svítící koulí, která se vznášela asi metr nad ním, a zdálo se, že přímo na něm je připravená konvička s čajem. Boční stěny byly zaplněny vysokými regály, které byly plné knih. Nebyla tu žádná okna, ale svítící koule, které se v nepravidelném uskupení vznášely po celé místnosti, ji osvětlovaly více než dostatečně. Osvětlení místnosti pomáhala také pravá stěna, která byla celá tvořena obrovským zrcadlem.
"K čemu potřebujeme zrcadlo?" zeptal se ho Potter, když se oba konečně dostali přes počáteční údiv.
"Pravděpodobně pro společný trénink," odpověděl bezmyšlenkovitě a vydal se na prohlídku knih.
"Pravděpodobně?" vyzvídal Potter.
"Ano," bručel podrážděně, "ta místnost má nejspíš vlastní mozek."
Mladík se zasmál a Severus po něm střelil zlobným pohledem. To neměl být vtip!
"Čím začneme?" ptal se Potter dál, jakoby se snažil jejich činnost popohnat. Severus si ho chvíli zamyšleně prohlížel a přemýšlel, co ze všech možných kouzel by tenhle Nebelvír nemusel znát. Bylo rozhodně jednodušší vyučovat nová kouzla, než se učit spolupracovat. A pokud si mistr lektvarů musel vybrat z těchto dvou nutných zel, bylo to nepochybně to první.
"Umíš zrcadlový štít?" zeptal se tedy nakonec.
Potter místo odpovědi zakroutil hlavou a Severus si oddechnul.
"Začneme tedy tím."
A trénink spolupráce v boji můžeme opět trochu odložit, radoval se v duchu.


 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jak hodnotíš tuto kapitolu?

výborné 81.5% (22)
chvalitebné 7.4% (2)
dobré 11.1% (3)
dostatečné 0% (0)
nedostatečné ;-) 0% (0)

Komentáře

1 Zulík | 21. ledna 2011 v 17:51 | Reagovat

Teším sa na dalšiu. :-D

2 GrayLady | 21. ledna 2011 v 19:29 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :-) Já se na ní taky těším ;-) :-D

3 anneanne | 21. ledna 2011 v 21:00 | Reagovat

Tak to už jsme tři ;-)

4 Aidrien Assagir | Web | 21. ledna 2011 v 22:21 | Reagovat

Čtyři :-D

5 tess | Web | 22. ledna 2011 v 1:25 | Reagovat

skvělá povídka. líbí se mi jak se k sobě sev s harrym chová. a taky se mi líbí to jak se ti podařilo nechat severusovy ten jeho úžasný charakter s přece ho v téhle povídce tak nějak zlidštit. už se nemůžu dočat další kapitoly. :D

6 GrayLady | 22. ledna 2011 v 9:17 | Reagovat

[3]:[4]: Super :-) to mě opravdu těší. Další kapitolka chvíli potrvá (nějak si mi do toho pletou zkoušky :-D ), tak snad se nám všem to čekání vyplatí ;-) :-D

[5]: Jsem moc ráda, že si ti má povídka líbí :-) Pokusím se zachovat Severusův charakter i nadále. Doufám, že se mi to povede a tobě se budou líbit i další kapitoly. ;-)

7 fallagela | Web | 22. ledna 2011 v 9:54 | Reagovat

Super, konečně povídka, kde se ty dva chovají tak jak by měli. Nikdo nekřivý jejich osobnosti...to mám ráda...jen tak dál... :-D

8 Nade | Web | 22. ledna 2011 v 10:58 | Reagovat

I když se ti Snapovy části píšou hůř, mně to připadá dost dobré. Pořád si zachovává svou nevraživost, ale jeho vlastní myšlenky ho trochu zrazují. Je to mistr přetvářky, takže jak jinak? :-D  :-D  :-D

9 GrayLady | 22. ledna 2011 v 16:50 | Reagovat

[7]: Děkuji :-) Opravdu se snažím, aby si oba zachovali svou osobnost, snad se to bude dařit i nadále.

[8]: To jsem ráda, že se ti to zdá dobré :-) Osobně mám Severusovy části nejraději, ale přesto se mi píšou těžko ;-)

10 bacil | 23. ledna 2011 v 18:50 | Reagovat

Tak na tuhle stránku jsem narazila úplnou náhodou. A zaujala mně. Takže se moc těším na další pokračování tohoto příběhu :-D

11 GrayLady | 25. ledna 2011 v 14:37 | Reagovat

[10]: To mám radost. Doufám, že tě pokračování nezklame :-)

12 Ms. Tina Black | Web | 26. ledna 2011 v 12:31 | Reagovat

krásny príbeh :-D ako prvá tak aj druhá časť....severus je taký typický..snapeovský a úplne úžasný, aj Harry (inak pekne ho vytáča :-D)...dúfam že pokračovanie bude čoskoro, už sa teším a neviem sa dočkať

13 Salazaret | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 16:36 | Reagovat

Ahojky,
tak už jsem aj tady... Našla jsem odkaz na jedněch stránkách a okamžitě se pustila do čtení.

A můžu říct, že mě to opravdu nadchlo! Je to tak neuvěřitelně čtivé a plynulé. Každá věta, každé slovo si jde vlastní cestičkou, odvíjí se tu opravdu nádherný příběh...

Taky se mi líbí Potter jak jsi ho udělala jako by staršího, nebo spýše vyzrálejšího a dospělejšího... Jak bych to jen řekla... V téhle povídce v něm vidím něco víc než v kanonu.

A Severus... Severus je tak perfektně dokonalý a úžasný a přitom jsi mu zachovala pravou tvář. Chladná maska kterou má, je opravdu úžasná. Charakterově jsi ho opravdu nechala stejného jako v originálu a to se mi opravdu moc líbí...

Jsem opravdu zvědavá jak to bude dál. Už kvůli tomu, že to má být Slash... Ale to jak jsi psala, že to mají být spolubojovníci... Přátelé a v některých případech i milenci... Tak jsem opravdu zvědavá, jak se s tím naší hrdinové poperou...

Ale opravdu... Musím uznat, že tohle je fakt perfektní povídka a nemůžu se dočkat pokračování...

Kdy asi bude další kapitolka? Abych věděla, kdy sem zase přijít... I když vím, že tu teď budu třikrát do hodiny a netrpělivě vyčkávat :D :-D

Tvá Salazaret

PS: Můžu si tě prosím přidat do Spřátelených stránek u sebe na webu? Bylo by to pro mě velkou ctí...

PPS: Není náhodou Komnata nejvyšší potřeby v 7 patře? 8-)

14 Neriah | Web | 26. ledna 2011 v 23:25 | Reagovat

Tak už jsem se konečně dostala ke čtení téhle povídky, i když tuhle stránku znám už dýl... A teď si říkám: proč jsem si na tuhle povídku neudělala čas dřív?
Páru HP/SS jsem naprosto propadla :D A tady se mi líbí Harry... Neděláš z něj takovýho idiota, jako je to u mnohých povídek... Brumbál ho tu nepodceňuje, což je taky málokde... A Severus - ááááách, ten je prostě dokonalý :D Není to nějaká ubohá OOC postava, která sbírá květinky při měsíčku (ehm, to nic):D takový povídky mě dokážou vytočit, i když věřím, že se to někomu může dobře číst :)
Líbí se mi taky ta atmosféra války, no jo, jsem prostě na temnější čtení.
A hrozně se mi líbila ta chvíle, kdy si Severus uvědomil, že potřebuje někoho, kdo by na něj byl pyšný, ááááách!
Tahle stránka se zařazuje k těm, které navštěvuji několikrát za den, i když vím na sto procent, že tam nic nepřibude :D

15 GrayLady | 27. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

[12]: Moc děkuji. Mám rádost, že se ti mé podání Harryho a Severuse líbí :-) a že se ti obě části příběhu zdají krásné :-)

[13]: Tvůj komentář mi udělal velkou radost, takže děkuji :-). Měla jsem v úmyslu dát jasně najevo, že Harry je opravdu mentálně mnohem vyspělejší než jeho vrstevníci, a proto (později ;-) ) může mít vztah s dospělým mužem.
Jsem zvědavá, jak se ti jejich charakter a zápletka se spolubojovníky bude líbit nadále.
Velmi ráda budu poctěna "přátelením" s tvými stránkami ;-)
Umístění Komnaty ještě prostuduji a případně opravím, děkuji za upozornění :-)
Užij si následující kapitolu.

[14]: Taky nemám ráda, když Severus sbírá květinky při měsíčku :-D , i když jsi mi tímto komentářem dodala nečekanou inspiraci :-D
Pokud máš opravdu ráda temnou atmosféru války, těš se na další část v sérii (snad s k ní brzy dostanu) - v ní bude temnota opravdu blízko ;-)
Děkuji za milý komentář :-)

A pro všechny věrné čtenáře: Další kapitolka přibude ještě dnes :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama