Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

Koridory (6/7)

5. února 2011 v 0:44 | GrayLady |  Koridory (druhá část série)
A/N: Ačkoliv to tak podle děje možná nevypadá, je tu předposlední kousek druhé povídky v sérii Doufám, že si ho užijete a moc se těším na vaše komentáře. Kdo ví, třeba ještě ovlivníte "velký" závěr
Užijte si čtení!



KORIDORY - část šestá
(z Harryho pohledu)


Harrymu snad poprvé v  životě utíkaly letní prázdniny neuvěřitelnou rychlostí a on si možná dokonce přál, aby toto krásné období trvalo o něco déle. Nebyl si jistý, co tuto změnu způsobilo. Snape rozhodně nebyl milý, příjemný či dokonce přátelský, ale přesto se s ním Harry cítil šťastný.
Po mnoha tréninkových lekcích, které spolu strávili, si musel připustit, že on a Snape byli dokonalý tým. Dokonalý s velkým "D"! Pro Harryho bylo naprosto nepředstavitelné, že by pro něj mohl být kdokoliv lepší bojový partner než Mistr lektvarů. Hádali se a dohadovali, to ano. Když však přišlo na souboj, magie byla cítit nejen v kouzlech a v celém okolí, ale také přímo mezi nimi. Bylo to zvláštní.Harry nevěděl, jestli si tu podivnou magickou přítomnost uvědomuje také Snape a rozhodně se nemínil ptát. Přesto to bylo nepopiratelné - oni dva se k sobě dokonale hodili, alespoň tedy v souboji. V některých momentech si dokonce myslel, že dokáže předvídat Snapeovy reakce a pohyby, ale to byla hloupost. Nebo snad ne?
Když nad tím přemýšlel, opravdu ho to mátlo. A tak raději vůbec nepřemýšlel, byl jednoduše rád za to, co má. Dávno se naučil, že věci, které mu dělají radost, je jednodušší nerozebírat a být pouze vděčný za to, že jsou.
Mezitím jeho úcta k učiteli lektvarů rapidně rostla. Konečně si skutečně připustil, co to asi znamenalo být špion mezi smrtijedy. Byla pravda, že to všechno tušil už dříve, ale až Snapeovy lekce v plížení a strategii mu opravdu otevřely oči. Jak ten muž dokázal žít se vším, co viděl a udělal? Harry měl velký problém se svými vlastními hříchy a ty byly téměř bezvýznamné v porovnání s těmi Snapeovými. Dokázal jeho učitel (a nyní spolubojovník) vůbec spát? Harry si byl jistý, že on by to nedokázal.
A pro to všechno Snapea obdivoval. Už nezáleželo na tom, jaký je názor Mistra lektvarů na něj. Už nezáleželo na tom, co ten muž udělal úmyslně a co z donucení. Už nezáleželo na tom, zda jeho učitel byl původně nadšeným přívržencem Voldemorta či pouhou objetí celé války. Podstatné bylo, že dokázal úspěšně přežít a vyrovnat se sám se sebou. Takové schopnosti si Harry vážil. V den, kdy si Nebelvír tohle všechno uvědomil, se pro něj Severus Snape stal tajným hrdinou.
Neplánoval ho uctívat a rozhodně mu nechtěl dávat najevo svůj respekt. Muž by to pravděpodobně stejně neocenil. A rozhodně neplánoval kterémukoliv ze svých kamarádů říct, že obdivoval jejich Mistra lektvarů. Pravděpodobně by to brali jako dobrý vtip. A přes to všechno byly jeho city nepopiratelné - respektoval nejvíce nenáviděného učitele na škole. Jeho život prostě nikdy nemohl být normální!
Už na začátku Srpna měl Harry pocit, že se za celý svůj život nenaučil tolik užitečných věcí jako během těchto pár dní se Snapem. Bylo to náročné a on trávil všechen svůj volný čas s knihami, ale přesto… toto léto bylo jedinečné. Některé lekce se mu vryli do paměti natolik, že by mohl přísahat, že si je bude pamatovat do konce života. Jasným příkladem byl jejich první společný boj proti figurínám.
Ten den se Komnata Nejvyšší potřeby vytvořila opět podle Harryho, a tak vypadala celkem obyčejně. Stala se z ní velké bojová místnost se žíněnkami a mnoha figurínami, které byly oblečené ve smrtijedských pláštích.
"Vidím, Pottere," prohlásil Snape, když vstoupili do místnosti a on zpozoroval černé postavy, "že kladeš důraz na detaily."
"Ech, to ani ne," bránil se Harry především proto, že měl pocit, že by takovou vlastnost Snape později využil proti němu, "Přál jsem si, aby figuríny představovaly naše nepřátele a Komnata si už sama domyslela, kdo by to měl být."
Snape na jeho spěšné vysvětlení jen zabručel, jakoby ho to ani nezajímalo a po krátké prohlídce "protivníků" promluvil.:
"Tak, teď mi popravdě řekni: umíš bojovat ve dvojici?"
Harry se poškrabal na hlavě a všimnul si, že jeho pohyb vyvolal v Mistrovi lektvarů zamračení. Zcela pochopitelně se tedy rozhodl, že se bude ve vlasech drbat častěji.
"Ne," odpověděl nakonec, "ve dvojici jsem nikdy nebojoval."
"Dobře," pokýval Snape, "to by neměl být příliš velký problém. Základní bojové taktiky se moc neliší od těch klasických."
Mladý kouzelník několikrát zamrkal. Snape s ním mluvil téměř jako s rovnocenným partnerem?
"Jestliže bojuješ ve dvojici," pokračoval učitel a vůbec si nevšímal jeho zamyšlení, "nejdůležitějším pravidlem je krýt si navzájem svá záda. Bojoví partneři by měli být schopní spolehnout se jeden na druhého." A pak Harryho pocit toho, že s ním zachází jako s rovnocenným, rychle zkazil důrazným zakončením: "Rozumíš tomu, co jsem řekl?"
"Jistě," zamumlal tedy mladý kouzelník uraženě a Snape se opět zamračil.
"Pottere,…"
"Já vím, já vím," přerušil budoucí tirádu Harry a obranně zvednul ruce, "pokud se budu chovat dětinsky, žádné lekce nebudou."
Starší muž po něm střelil zlobným pohledem, ale pak se zřejmě rozhodnul vše ignorovat a pokračoval ve své řeči:
"Předpokládám, že bychom měli začít soubojem, ve kterém budeme jednoduše bojovat vedle sebe. Na základě toho teprve zjistíme, jak by měla probíhat naše spolupráce."
---------------------------------
Ten první souboj s figurínami byl mnohem lepší, než Harry očekával. Už tenkrát se téměř dokonale doplňovali - když se on bránil, Snape útočil a když se Snape bránil, on útočil. Bylo to téměř jako tanec. Tedy pokud Harry mohl soudit.
A v okamžiku, kdy všechna kouzla ustala, Nebelvír hned věděl, že Brumbál měl přece jen pravdu. On a Snape během bitvy patřili k sobě - byli spolubojovníci. Sice stále nechápal, co přesně chtěl Mistr lektvarů řešit tím podivným testem kompatibility jejich kouzel, ale ať už to bylo jakkoliv a ať už si to starší muž chtěl připustit či ne, oni byli tým! A Harry se od doby, kdy to zjistil, cítil šťastný. Po jejich prvním společném boji se zdálo téměř nemožné, že by se mohli ještě zlepšit, a přesto jim každé setkání něco dalo. Stávali se téměř neporazitelnými.
Všechny tréninkové lekce, které spolu měli, byli poučné a zábavné. Tedy všechny až na jedny. Lekce strategie byly pro Harryho skutečným utrpením. V této oblasti nikdy nevynikal a v diskusích se Snapem doslova zanikal. Přesto se jim, k mladíkovu velkému překvapení, někdy podařilo najít společnou řeč. Probděli mnoho nočních hodin nad diskusí o válce a politice a Harry se často vracel zpět do nebelvírské věže až nad ránem s hlavou naplněnou filosofickými úvahami.
Téměř každé takové setkání bylo poučné, ale z nějakého důvodu se Harrymu některá z nich přehrávala v hlavě častěji než jiná.
"Dáš si také něco k pití?" překvapil ho jednou Snape.
"Ech," poposednul si nervózně Harry, protože zase jednou svého Mistra nechápal,"Děkuji, mám ještě čaj."
"Myslel jsem něco tvrdšího," vysvětlil mu starší muž a prohlížel si ho jako podivnou přísadu do lektvarů.
"Jo, dobře," mumlal rychle Nebelvír a cítil, jak mu červenají tváře. Snape mu nabídl alkohol jako dospělému a on se chová jako hlupák! "Jistě, dám si rád."
Muž se na něj ještě chvíli díval, a pak nalil do dvou sklenic trochu zlatavé tekutiny. Se zvednutým obočím ji Harrymu podal a zřejmě čekal na jeho reakci. Mladý kouzelník příliš neměl rád alkohol a už jen vůně, která ze sklenice vycházela, ho přiměla cítit se závratně. Ani za nic však nechtěl promeškat tuto výjimečnou příležitost povýšení na dospělého.
První lok mu vehnal slzy do očí a pálení v hrdle ho donutilo zakašlat, avšak teplo, které se následně rozprostřelo v jeho žaludku a postupně mu pronikalo do končetin, bylo nečekaně příjemné. Loknul si tedy znovu a tentokrát převaloval podivnou hořko-sladkou chuť alkoholu na jazyku. Vlastně to bylo velice dobré. Vzhlédnul od svého pití a všimnul, že Snapeovy černé oči jsou stále pevně upřené na něj. Byl to možná jen odraz světla v krbu, ale zdálo se, že rty staršího muže jsou stočené do mírného úsměvu. Od té doby po každé, když Snape naléval sobě, naplnil také jednu sklenici pro Harryho.
-----------------------------
"Práce špiona je výjimečná," oznámil mladíkovi Mistr lektvarů o několik dní později nad další sklenkou koňaku.
"To jistě," souhlasil Harry, "ale který blázen by opravdu chtěl být špionem?"
Následovalo výmluvné ticho.
"Chceš říct, že ti ta práce chybí?" zeptal se nevěřícně, přestože už dávno věděl, že Snape nebyl zrovna duševně zdravý. Ale konec konců, kdo z bojovníků v této válce byl?
"Ano, přesně, to říkám," odpověděl hrdě muž.
Harry si odfrknul, a protože už byl posílen notnou dávkou alkoholu, klidně zkonstatoval:
"Jsi cvok."
"Možná," řekl Snape nezaujatě a uklonil hlavu na stranu, "Nicméně velmi inteligentní cvok."
To mladíka rozesmálo.
"Dobře," připustil se smíchem, "jsi inteligentní cvok."
Starší muž se zamračil.
"Byl jsem výjimečně schopný špion."
"O tom nepochybuji," přiznal Harry a přestal se smát, "ale to jako vážně říkáš, že by ses k tomu chtěl vrátit? Mezi smrtijedy? K němu?"
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho a Snape si Harryho upřeně prohlížel.
"To je… to je…," pokračoval mladík, protože se mu představa, že by se kdokoliv chtěl dobrovolně vrátit mezi smrtijedy, zdála neskutečná.
"Pottere," povzdechnul si nakonec bývalý špion a špičky prstů si přitisknul ke spánkům, "jsi Nebelvír. Nemůžeš to chápat."
"Ale," začal protestovat Harry, přestože ho nenapadal žádný argument. Naštěstí ho Snape včas přerušil.
"Nebelvírští nechápou Zmijozelské, Zmijozelští nechápou Nebelvírské. Tak to prostě je a vždy bude."
Mladík by na to rád něco řekl, ale nic ho nenapadlo. Nakonec Mistr lektvarů dopil zbytek svého alkoholu a pobídl ho:
"Měl bys už jít."
A tak Harry šel.
--------------------------------
Přibližně v polovině Srpna potkal v jednom z koridorů Brumbála, a protože byl v mizerné náladě, bylo samozřejmé, že si ředitel bude chtít povídat.
"Můj drahý chlapče," oslovil ho starý kouzelník radostně, "jak se máš v tento krásný den?"
Harry na pár vteřin zauvažoval, jestli Brumbál nepotřebuje nové brýle. Věděl totiž, že přestože už měl čas se po souboji se Snapem osprchovat a trochu upravit, obrovský otok na jeho levém oku byl stále viditelný a řezná rána na ruce také.
"Mám se dobře," zamumlal jako vždy.
"Výborně, výborně," zvolal ředitel a zatleskal, "a jak jdou lekce se Severusem?"
"Skvěle," zavrčel Harry podrážděně a přemýšlel, jestli by bylo příliš nevhodné zase jednou si vybít svůj vztek na tomhle všetečném muži.
"Výborně," zopakoval Brumbál a zcela ignoroval mladíkovo podráždění, "Harry, rád bych tě o něco poprosil."
To dostalo Harryho pozornost. Ředitelovy prosby pro něj obvykle neznamenaly nic dobrého.
"Ano?" zeptal se opatrně.
"Velice bych ocenil, kdybys neříkal svým přátelům o Severusovi."
"A co o něm nemám říkat?"
"Harry," napomenul ho Brumbál, "myslím, že velmi dobře víš, o čem mluvím. Nechci, aby tvoji přátelé věděli o vašich setkáních, lekcích nebo o tom, že jste spolubojovníci."
"Aha," zamumlal mladík. Tohle nebyl druh prosby, který od starého muže čekal.
"Výborně, výborně," zatleskal si znovu ředitel, "takže jsme domluveni?"
"Jo," souhlasil Harry. Popravdě se mu dost ulevilo. Nechtěl se se svými přáteli bavit o Snapeovi.
"Takže ti přeji hezký zbytek dne, můj chlapče," rozloučil se s ním Brumbál.
"Vám také."
Mladý kouzelník zůstal ještě několik minut zamyšleně stát na stejném místě. Vážně nechápal, proč si ředitel nepřeje, aby jeho přátelé o nové situaci nic nevěděli. A proč ten muž jeho a Snapea stále s takovým důrazem označoval za spolubojovníky? Pravděpodobně tu opět bylo něco, o čem Harry neměl ani tušení.
-------------------------------------
Dny ubíhal, měnily se v týdny a začátek školního roku se rychle blížil. Deset dní před koncem prázdnin obdržel Harry pozvání do ředitelovy kanceláře a ze Snapeovy nabručené nálady se dalo usuzovat, že muž dostal pozvání také.
Harry předpokládal, že schůzka bude mít něco do činění s oznámeným útokem na Bradavický Express. Konec konců čas se krátil. Avšak ředitel ho opět překvapil. Nejdříve mu servíroval mnoho čaje a nabízel cukroví pod záminkou čekání na Snapea, ale později ve svém podivném chování pokračoval, přestože Mistr lektvarů už dorazil.
Harry to pojal jako cvičení v trpělivosti a klidně upíjel svůj čaj. Snape se však v tomto umění zřejmě cvičit nemínil.
"Tak už to vyklop, Albusi," zavrčel.
"A co mám vyklopit, Severusi," klidně reagoval ředitel a Harry si v duchu tipoval, jak dlouho jim ten mírný průběh konverzace vydrží.
"Proč-jsi-nás-sem-poz-val," pomalu s důrazem na každou slabiku vysvětlil Snape Brumbálovi, jako kdyby byl starý kouzelník nějak zaostalý. Harry jen zamrkal.
"Ale no tak, Severusi," zasmál se ředitel, "netřeba být sarkastický."
"Albusi,…" zavrčel muž, ale jeho další slova byla přerušena podivným chvěním, které jakoby vycházelo z podlahy. Všichni tři kouzelníci vyskočili na nohy a Harry rychle odložil šálek na čaj, který do té chvíle držel v rukou.
Chvění se stupňovalo a různé věci v ředitelově kanceláři začínaly cinkat, jak o sebe navzájem narážely.
"Co to je?" zašeptal Harry a po vzoru starších kouzelníků vytáhnul svoji hůlku.
"Možná jen zemětřesení," odpověděl mu Snape.
"Zemětřesení?" zopakoval mladík hloupě a Mistr lektvarů po něm hodil zlobným pohledem.
Chvění se stupňovalo. Obrazy začaly padat ze stěn a jejich obyvatelé podrážděně vykřikovali. Harry začínal mít problém udržet se na nohou. Ze všech stran se ozývalo cinkání, ťukání, a po chvíli také praskání.
Pozornost všech tří kouzelníku se obrátila k velkému oknu, na kterém se rychle začínaly objevovat praskliny. Otřesy byly stále důraznější. A pak se ozvala velká rána a okno se rozletělo do malých kousíčků třpytivého skla, které mířily přímo na ně.
Harry reagoval ve zlomku sekundy. Vyčaroval ten nejspolehlivější ochranný štít, který uměl - zrcadlový štít. Těsně před ním se objevil druhý naprosto totožný štít a dříve než stačil mladík mrknout, spojily se oba lesklé štíty v jeden nádherný pevný a třpytivý. Sílu nárazu úlomků skla ani nepocítil. Otřesy přestaly.
"Páni," zvolal Harry, jakmile nebezpečí pominulo, a nadšeně se obrátil na oba starší kouzelníky, "to bylo…"
Pak si však uvědomil, že něco zřejmě není v pořádku. Brumbál téměř poskakoval radostí a v očích mu tančily veselé jiskřičky. Naopak Snape stál strnule na místě s hůlkou stále v ruce a v obličeji měl výraz nebezpečného vzteku.
Bylo jasné, že Harrymu opět něco uniklo.


Pokračování příště
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jak hodnotíš tuto (šestou) kapitolu?

výborné 90.7% (39)
chvalitebné 4.7% (2)
dobré 4.7% (2)
dostatečné 0% (0)
nedostatečné ;) 0% (0)

Komentáře

1 Fallagela | Web | 5. února 2011 v 1:16 | Reagovat

Líbí se mi, že i Severus se občas chová jako pitomec. Albus to teda pěkně narafičil, ale to jsem od něj mohla čekat, co taky jinýho může udělat všetečnej pomatenej důchodce, který je závislý na cukru? :-D Chudák Severus, myslím, že tohle bude rozdýchávat ještě hodně hoodně hooodně dlouho. Doufám, že si nevyleje vztek na Harrym, který opět vůůůbec nic nepochopil. Někdy má prostě moc práce s tím myslet na to, že má dýchat, aby se neudusil, to se nemůžeme divit, že pak nechápe některé témšř absolutně zřejmé věci. Doufám, že Severus najde dostatek trpělivost, aby Chlapce-který-přežil nezabil při nějkým jeho Nebelvírky studpidním nápadu, který jistě bude mít... :D
Jsem nadšená, nadšená...Čekání se vyplatilo, děkuji

2 Salazaret | E-mail | Web | 5. února 2011 v 5:15 | Reagovat

Tak tohle se mi vážně líbilo!
Chudák Severus! Opravdu! S takovou si za chvíli naštvaně sbalí fidlátka a prchne co nejdál od toho pošetilce a starého blázna, našeho všemi nenáviděného a milovaného Albuse Brumbála...
To byl ale úžasný trik jak je vyprovokovat a opravdu se mi to líbilo. Vypadá to, že Brumbál moc dobře ví, co dělá!
A Harry? To je případ sám pro sebe! On ledasco nechápe jak koukám a k tomu by si to mohl najít v knihovně, kdyby chtěl. Chudáček malinký, ale pořád ho mám ráda! Tvůj Harry i Severus je prostě dokonalá dvojka!

Děkuji! Moc moc děkuji za krásnou kapitolku!

Tvá Salazaret

3 eliana | 5. února 2011 v 13:33 | Reagovat

ty vole :D fantasticke tak na toto nemam slov a jako si to skoncila no uzastne zboznujem tuto poviedku a neviem sa dockat pokracovania. Som strasne zvedava na Severusa a jeho reakciu a potom na Harryho. Uzastna kapitola proste skvele :)

4 thefantasynews | 5. února 2011 v 13:38 | Reagovat

Tak Brumla je zase dostal,CO? :-D  :-D  :-D

5 yellow | Web | 5. února 2011 v 14:13 | Reagovat

Tak to bylo geniální. Pletichář jeden starej :D Moc děkuji za novou kapitolu. Aspoň na chvíli mě něco dokázalo vytrhnout z tý neskutečný nudy, kterou s sebou přináší chřipka. :) Takže díky moc a těším se na pokračování :)

6 assez | Web | 5. února 2011 v 14:16 | Reagovat

Zabít ředitele málo.
Díky za kapitolu.

7 bacil | 5. února 2011 v 16:54 | Reagovat

Teda ten Brumbál je fakt podšívka. Takhle zjistit, že jsou Harry a Severus magickými spolubojovníky. :-D
A to jak si Harry vytvořil k Severusovi vztah bez hádek a dokonce mu věří :D super kapča. Moc se těším na pokračování :-D

8 Nade | Web | 5. února 2011 v 17:55 | Reagovat

Brumbál je mazaný piškuntál a vůbec bych se nedivila, kdyby ho Snape uřknul. Harry samozřejmě nechápe, co se děje, ale to k tomu patří. :-D  :-D  :-D
Díky, moc se těším na další díl. ;-)

9 Sisa(Tachi) | Web | 5. února 2011 v 19:04 | Reagovat

Premerlina, Dumby je teda riadny:-D  Takto to na nich našiť, pekne:-D  Milujem ten ich vzájomný vzťah a hrozne sa teším akým vývinom ešte prejde:3 Kapitolka mi pomerne dosť zdvihla náladu, ďakujem^^

10 GrayLady | 5. února 2011 v 19:31 | Reagovat

[1]: To víš, dokonce Severus musí občas ukázat svou méně spořádanou část :D . Navíc nechávat Brumbála, aby ho škádlil, je moje největší hoby :-D Jsem ráda, že se ti čekání vyplatilo a já děkuji za komentář :-)

[2]: Harry rozhodně umí být chytrý, jen potřebuje trochu delší čas k přemýšlení :D Severus a Brumbál jsou na něj prostě příliš rychlí. ;-)  :-D Jsem ráda, že se ti kapitolka líbila a děkuji za komentář.

[3]: Páni, děkuju! Jsem ráda, že jsi z mé povídky tak nadšená. :-) Jen upozorňuji, že Harryho reakci (a myšlenky) na tuhle situaci promeškáme, pže tato série končí příští kapitolkou ze Severusova pohledu a v další povídce uděláme několika týdenní skok. ;-)  :-)

[4]: Jak jinak :D To je přece jeho nejdůležitější povinnost ;-) Děkuji za komentář.

[5]: Těší mě, že jsem dobře posloužila a rádo se stalo. Dělá mi radost, když se mé příběhy někomu líbí a navíc mu pomáhají z nudy :-) Děkuji za komentík :-)

[6]: Kdepak, žádné zabíjení O_O Kdo by nám pak ty naše zlatíčka provokoval? :D  :-D Děkuji za komentář.

[7]: Děkuji, jsem ráda, že se kapitolka líbila. Příště se mrkneme na to, jaký "vztah" si vytvořil Severus k Harrymu :-D  ;-)

[8]: Naštěstí má náš milovaný Mistr lektvarů o trošičku více ovládání (ale jen o malinkatou trošičku :D ) Děkuji za komentář :-)

[9]: Mám radost, že ti kapitolka zvedla náladu :-) :-) Doufám, že příště potěší i další kousek. Děkuji za komentář :-)

11 Zulík | 5. února 2011 v 20:10 | Reagovat

Niekto by mal Brumbála chitit a zamknút do kufra. :-D

12 Profesor | 6. února 2011 v 4:39 | Reagovat

Harrymu opět něco uniklo?
Překvapivé. Ale pěkné je, že tady něco neutíká jenom jemu. I Severuse tu máš zajímavě prokresleného.

13 Kuro-nii | Web | 7. února 2011 v 18:38 | Reagovat

Hmmmm... Tahle povídka, to je vážně něco úžasného, přišla jsem k ní dneska a stejně jako první část i korydory jsou užasne :D
Tahle čast uf co dodat, Severus asi si už nebude jistý tím, že z nich nemužou být pojový pár...xD :D:D
už se těším na tu další část...xD

14 Saty | 10. února 2011 v 12:12 | Reagovat

Předem se chci omluvit, že jsem nepsala komentáře u jednotlivých kapitol, ale byla jsem tak napnutá, že to nešlo. Narazila jsem na to tady náhodou (jsem ráda, že jsem na ten odkaz klikla:) ) Mooooc se mi tvoje povídky líbí a nemůžu se dočkat další kapitolky :-D Zbožňuju Brumbála a ty jeho pletichy.. :-P Jen doufám, že to Severus ustojí a Harry přežije.... :-D

15 GrayLady | 11. února 2011 v 21:02 | Reagovat

Všem děkuji za komentáře! :-)

[11]: Dobrý nápad :D  :-D

[12]: Nechtěla bych, aby jeden z nich vypadal moc dokonale a druhý naopak moc hloupě. Ráda bych z nich udělala rovnocenné partnery... tak uvidíme :-) ;-)

[13]: Mám radost, že se ke čtenářům, kterým se má povídka líbí, přidal další :-) Doufám, že si tvou přízeň zachovám i nadále :-)

[14]: To mě těší, že je má povídka napínavá :-) snad se mi podaří napsat také další části tak, aby se ti líbili. Těším se na tvůj komentář u další kapitolky ;-)  :-D

16 Salazaret | E-mail | Web | 12. února 2011 v 10:54 | Reagovat

Taaak jsem tu zase pro další dávku své drogy... Tedy zeptat se kdy by asi mohla být? Jsem opravdu nedočkavý tvoreček, který sem kouká snad každý den a netrpělivě očekává krásné a velkolepé finále tvé krásné druhé části.
:) :) :)

Tvá nedočkavá Salazaret

17 GrayLady | 12. února 2011 v 11:56 | Reagovat

[16]: Nevím, jak velkolepé to finále bude :-? nicméně objeví se tu buď dnes pozdě v noci či v neděli během dne :-) Snad se tvé čekání vyplatí... ;-)  :-)

18 Salazaret | E-mail | Web | 12. února 2011 v 15:08 | Reagovat

Ha! Tak to si počkám! Mám konečně volny víkend tak můžu ponocovat! :D :D Děkujiiiiiii, jsi zlato!

Salazaret :-D

19 ranchan | E-mail | 21. února 2012 v 18:01 | Reagovat

wow... úžasná povídka.
Napínavá a dobře napsaná, vztah mezi severusem a harrym se mi velice líbí, jsem strašně zvědavá jak "Koridory" skončí, co to bylo na konci této kapitoly? A proč se Brumbál tak podezřlivě radoval? to neznačí nikdy nic dobrého, hlavně pro ty dva... :-D

20 ranchan | E-mail | 21. února 2012 v 18:09 | Reagovat

ahhhh!!!!... nestihla jsem to dopsat, dala jsem enter (wups).. a bylo to. ???

takže kdy bude poslední kapitola? jsem nedočkavá, nedočkavá, nedočkavý :-D  :-D

21 ranchan | E-mail | 21. února 2012 v 18:12 | Reagovat

zapomeň na ty poslední dva komentáře ... docela se stydím :-( celou dobu jsem dávala pokračovat na konci kapitoly a když to tam teď nebylo tak jsem si myslela že poslední není :-( moc moc moc se omlouvám

22 FISHERHelene35 | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 21:17 | Reagovat

At present, a lot of scholars are seeking for high quality custom made essays. <a href="http://essaysreview.com/reviews/ma-dissertations-com">MA-Dissertations rewiew</a> will offer an opportunity for sophomores to discover the most dependable paper writing service from which they can order top-notch research papers composed from the very beginning.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama