Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

Koridory (7/7)

13. února 2011 v 0:15 | GrayLady |  Koridory (druhá část série)
A/N: A je to tu! Poslední část této povídky. Doufám, že vás konec nezklame (pokud náhodou ano, snad vám to vynahradím v následující povídce - svá očekávání můžete vyjádřit v jejcíh autorských poznámkách).
Moc moc moc se těším na všechny vaše komentáře! Přeji hezké čtení!



KORIDORY - část sedmá
(ze Severusova pohledu)

To nemohla být pravda! To se nestalo! Jejich magie přece nebyla kompatibilní! Severus byl vzteky bez sebe. On nechtěl žádného ideálního partnera! Byl samotář, který jen občas s někým spolupracoval! A rozhodně odmítal, že by jeho nejvhodnějším spolubojovníkem měl být Potter.
Ano, už spolu vycházeli dobře a ano, byli dobrý tým, ale to mělo být vše. Severus nechtěl mít se žádným člověkem jakýkoliv druh vztahu kromě pracovního. Držel se toho celý svůj dospělý život. Když cítil potřebu pro fyzický kontakt, našel si někoho na sex. Ale žádný vztah. To, že si od něj někteří jedinci slibovali víc, byla jejich vlastní chyba. Nechtěl žádné závazky. A rozhodně nechtěl mít žádný druh vztahu, ať už přátelského či intimního, s tím zatraceným Nebelvírem!
Ostatně… Nebylo pravděpodobné, že to Potter cítil stejně? Mladík nikdy nenaznačil, že by se chtěl přátelit a Severus dost pochyboval o tom, že by Zlatý chlapec byl gay. Takže jejich magická kompatibilita třeba vůbec nemusela ovlivnit způsob, jakým dosud pracovali.
Podíval se na Pottera, který si jeho i Brumbála stále překvapeně prohlížel a udržoval si bezpečný odstup. Patrně vůbec nechápal, co se to tu stalo.
"Měl jsem vědět, že něco takového plánuješ," zavrčel Severus ředitelovým směrem a sledoval, jak se Potterův nechápavý pohled změnil v naprosto zmatený.
"Ale, Severusi," bránil se nevinně Brumbál, "to přece nebyla má chyba."
"To jistě," odfrknul si Mistr lektvarů a vztekle se vyřítil ven z kanceláře. Co si ten dědek o sobě myslel? Věřil snad, že má právo řídit lidem kolem sebe život? No, na tuhle otázku byla vlastně jasná odpověď. Brumbál rozhodně věřil, že má právo zacházet s ostatními lidmi jako se šachovými figurkami. Někdo by mu konečně měl ukázat, že tomu tak není.
Protože dopolední trénink s Potterem zrušili kvůli proběhnutému setkání, zamířil Severus rovnou do sklepení. Alespoň nějakou výhodu tato krátká schůzka měla - získal čas navíc pro sebe a své lektvary. Přesměroval tedy své myšlenky z nově vzniklé nepříjemné situace k mnohem příjemnějšímu tématu komplikovaných jedů a protijedů.
Ve svých místnostech se převléknul do pracovního oblečení, a pak se s hromadou knih vydal do laboratoře. Byl odhodlaný oprostit se od všedních starostí a soustředit se pouze na problémy a záhady komplikovaného lektvaru. Vaření jedů či protijedů mu zabíralo jako osvědčený lék proti starostem. U takové práce bylo nutné soustředit se a pečlivě kontrolovat každý svůj krok, a tak se samozřejmě už nedalo přemýšlet nad čímkoliv dalším. Přesně to právě teď potřeboval.
Téměř o tři hodiny později se přistihnul, jak si potichu spokojeně pobrukuje. Bylo jasné, že jeho způsob odreagování opět zafungoval. Dokončil tedy právě rozpracovaný lektvar, dokonale po sobě uklidil pracovní plochu a vrátil se zpět do svých soukromých prostor. Lahvičky naplněné jedy uklidil do tajného prostoru v knihovně a knihy, které používal, vrátil na své místo. Zbýval mu ještě dostatek času do setkání s Potterem, a tak se rozhodl, že vydá na procházku po hradu. Toto léto měl výjimečně málo příležitostí jen tak se procházet.

--------------------------------------------------------

Bradavickými chodbami se místy proháněl letní větřík pocházející z otevřených oken, ale přesto uvnitř zůstával příjemný chlad, který neodpovídal horkému srpnovému počasí. Celý hrad byl navíc naplněn příjemným tichem, jež bylo narušeno pouze tlumenými zvuky zvenčí a téměř nepostřehnutelnými kroky Mistra lektvarů. Přesně takové procházky měl Severus rád.
V tyto chvíle magie téměř sálala ze zdí a zdálo se, že každá chodba, každý koridor, mu nabízí laskavé objetí. Bývalý špion si nebyl jistý, co znamená milovat, či jestli je toho vůbec schopný. Ale pokud mohl posoudit, jediné, co v životě opravdu miloval, byl tento hrad. Nepovažoval ho pouze za obytné stavení a jeho láska k němu se nedala vyjádřit ani tím, že jej považoval za svůj domov. Ne, tento hrad byl pro něj něčím mnohem víc. A někdy se zdálo, že dokonce sám hrad má nějaký vztah k němu.
Severus pomalu došel ke svému nejoblíbenějšímu místu. Byla jím jedna z odlehlých severních věží, o které většina studentů neměla ani tušení. Dokonce během školního roku ho tu nikdo nerušil a navíc z ní byl nádherný výhled. V nejvyšším patře nebyla okna, ale pouze kamenné oblouky, které držely dřevěný krov.
Když sem Severus vystoupil tentokrát, právě zapadalo slunce. Čistá světle modrá obloha se pomalu měnila v temně modrou a na západě hrála úchvatnými odstíny červené. Všechny střechy, věže a zdi hradu byly zalité ve zlatavé záři. Opřel se tedy o zídku pod jedním z oblouků, pozoroval krásnou podívanou a vstřebával ten mír.
Lehké zašramocení uslyšel jen moment před tím, než zazněla slova:
"Nádherná podívaná."
Hned na to se vedle něj objevila Potterova postava a mladík napodobil jeho pozici. Severus nic neříkal, nechtěl narušit pocit klidu, který ho naplnil. Už neměl sílu být překvapený, že ho mladík dokázal najít dokonce na tomto místě. Tak tam stáli vedle sebe, oba opření předloktími o kamennou zeď, a tiše pozorovali západ slunce. Ze všeho nejpodivnější na této situaci bylo, že Potterova přítomnost Severuse nijak nerušila. Sám nevěděl, kdy naposledy dokázal být takto uvolněný v přítomnosti další osoby.
Kromě toho byl mladý muž nezvykle klidný. Pravděpodobně ho schůzka s ředitelem také nějak rozhodila.
"Mluvil jsi s Brumbálem?" zeptal se tedy Severus po nějaké době.
"Mluvil," ozvalo se tiše potvrzení, a pak oba opět chvíli zamyšleně mlčeli. Mistr lektvarů si musel neochotně připustit, že je trochu zvědavý, co si Potter o jejich situaci myslí. On sám z toho nebyl zrovna nadšený - mírně řečeno. A nebylo takové zjištění pro mladého kouzelníka ještě horší?
"Řekl ti, co spojení našich štítů znamenalo?"
"Ale jo," přitakal lhostejně Potter, což Severuse překvapilo, a tak se na něj podíval. Nebelvír byl pohodlně opřený o zídku, jednu nohu měl zkříženou přes druhou a s uvolněným výrazem ve tváři pozoroval barevnou oblohu. Zapadající slunce mu osvětlovalo tvář a odráželo se v jeho očích. Bylo nepopiratelné, že vyrostl v pohledného muže.
"A?" páčil Mistr lektvarů po chvíli, když i on opět upřel oči na oblohu. Částečně očekával, že Potter po takové době nepochopí jeho narážku, nebo bude alespoň předstírat, že ji nepochopil. Nějakou dobu bylo ticho, což Severuse donutilo opět se na mladíka podívat. Tentokrát měl zamyšleně zkrabacené čelo a jemně si kousal spodní ret.
"Nemyslím, že na tom záleží," přiznal nakonec s pokrčením ramen.
Takovou odpověď Severus rozhodně nečekal. Možná Brumbál Potterovi nějaké informace zatajil.
"Nezáleží na tom, že právě my dva jsme magičtí spolubojovníci?" položil tedy doslovnou otázku.
Mladík stále hleděl na oblohu.
"No," povzdechnul si, "to záleží na tom, jak se to vezme."
Severus ho chtěl hned popohnat další otázkou a upřesnit si, jestli oba dva mluví o tom samém - tedy jestli má Potter dostatek informací, ale v ten okamžik se Potter přesunul na druhou stranu věže, která byla ještě slabě osvětlená sluneční září, a posadil se na zem se zády opřenými o zeď.
Copak tu plánoval zůstat tak dlouho, že cítil potřebu sednout si? Někdy byl tenhle kluk prostě stejně podivný jako Brumbál.
"A jak se to vezme?" pobídl ho Severus nakonec trochu sarkasticky. Měl teď na mladíka výborný výhled. On sám stál zády ke světlu, takže mu určitě nebylo moc dobře vidět do tváře a naopak Potter jakoby si sednul pod reflektory. Zdálo se však, že si ve slabé sluneční záři libuje.
"Nevím, jak bych to vysvětlil," povzdechnul si mladík.
"Co třeba stejně hloupě jako vždy?" navrhnul Snape, což mu vysloužilo zlostné zamračení.
"To, že věci nevysvětluju stejně jako ty, ještě neznamená, že je vysvětluju hloupě," bránil se Nebelvír nazlobeně.
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho, tentokrát méně příjemné. Potter se zřejmě urazil a odmítal pokračovat ve vysvětlování svých myšlenek. Dobrým znamením však bylo, že zatím neutekl. Severus si tedy povzdechnul, odrazil se ode zdi a přešel na mladíkovu stranu. Tam chvíli stál a pozoroval mladíka, který se s ním odmítal setkat pohledem. Nakonec se sehnul a posadil se stejným způsobem jako Potter, což v něm vyvolalo pocit Déjà vu. Velice podobně se společně opírali o zeď v domě na Grimauldově náměstí po té, co se vrátili ze své společné cesty.
Nebelvír si na tu chvíli zřejmě také vzpomněl, protože rychle vzhlédnul a mírně se usmál.
"Tak vysvětlíš už to své: jak se to vezme?" pobídl ho Severus znovu.
"No," začal mladík a nejistě si poposednul, "prostě to vidím tak, že samozřejmě záleží na tom, že společně můžeme být dokonalý bojový tým. Ale… že jsme nějací magičtí spolubojovníci? To je dost jedno, řekl bych."
"Zřejmě ti to ředitel špatně vysvětlil, nebo jsi to špatně pochopil," reagoval podrážděně mistr lektvarů, "to, že jsme dokonalý bojový tým, znamená, že jsme magičtí spolubojovníci a naopak. Chápeš to?"
Potter si povzdechnul a prohrábl si rukou vlasy.
"Ale jo, já to chápu. Jen ty jsi nepochopil, jak to myslím."
"Dobře, Pottere," zavrčel Severus podrážděně a uraženě si založil ruce na prsou, "tak mi to tedy vysvětli znovu."
Mladík si chvíli zamyšleně mumlal ret, a pak začal:
"Ono je to stejné jako se mnou a s proroctvím. Znáš to proroctví?"
"O tobě a Pánu zla?" upřesňoval si Severus a po zádech mu proti jeho vůli přejel mráz.
"Jo, to," přitakal klidně Potter a Mistr lektvarů pokyvoval.
"Dobře," pokračoval mladík, "to proroctví vlastně říká, že ho musím zabít nebo on zabije mě."
Severus znovu pokyvoval a zajímal se, kam tím Potter míří.
"Ale já bych ho vlastně ani nepotřeboval znát - to proroctví. Protože už od chvíle, kdy jsem vstoupil do kouzelného světa, bylo jasné, že se jednou utkáme na život a na smrt. A tohle je stejné. Už víš, jak to myslím?"
"Vím, jak to myslíš. Ale není to stejné," odporoval Severus, ačkoliv byl velice překvapený hloubkou Potterovy myšlenky, "my nejsme spojeni proroctvím, ale magií."
"A o to je to prostší," hádal se mladík, "proroctví ovlivní lidi, kteří jej slyší. Ale magie lidi neovlivňuje a už vůbec je do ničeho nenutí."
"To ti říkal ředitel?" přerušil ho Severus s podezřením. Moc dobře si pamatoval, že podobný rozhovor už jednou vedl.
"Ne," odpověděl Potter hned a tvářil se trochu zmateně v úsečné změně rozhovoru, "Proč?"
"To není důležité," odbyl ho Mistr lektvarů, "Důležité je, že "magický spolubojovník" je existující a v knihách zavedený pojem. Není to srovnatelné s proroctvím."
"Já trvám na tom, že je."
"Nicméně nemáš pravdu."
Potter si povzdechnul, podrbal se na hlavě, a pak řekl:
"Já to vidím takhle: Kdyby nás Brumbál k sobě dnes nezavolal, mohli jsme žít roky, než bysme zjistili, že je naše magie kompatibilní. A nic by se nezměnilo."
Severus mlčel. Podobným způsobem uvažoval chvíli potom, co se jejich štíty spojily, ale když to teď Potter takhle řekl, znělo to ještě více logicky. Vlastně to znělo dokonale logicky. Upřeně zíral na mladého muže před sebou a přemýšlel, co by měl říct. Nic ho nenapadalo.
Opřel se hlavou o zeď a zahleděl se na dřevěný strop věže. Už se setmělo a trámy téměř nebyly vidět. Potter mlčel.
Severus se obvykle cítil mnohem starší, než byl jeho skutečný věk. Nicméně byly chvíle jako tato, kdy si připadal podivně mladý. Zdálo se, že na moment z jeho ramen spadla váha všech starostí, z jeho srdce všechna vina a každá z temných vzpomínek byla jako zahalená v mlze. A ten neskutečně neobvyklý a příjemný pocit způsobilo jen prosté zjednodušení problému, který se jemu z nějakého důvodu zdál neřešitelný.
"Je to jednouché," dodal Potter, jako by mu četl myšlenky.
"Ano," souhlasil po pár vteřinách Severus a nepatrně se usmál.
Seděli tiše vedle sebe opření o zeď. Mistr lektvarů stále pozoroval trámy, které už ani neviděl. Cítil se příjemně a už odmítal řešit, že tomu tak bylo v přítomnosti Pottera.
Byla už skoro tma, když se Nebelvír tiše zvednul a zeptal se:
"Tak zítra ráno na tréninku?"
"Zítra ráno na tréninku," potvrdil klidně Severus.
Potter měl pravdu. Nezáleželo na tom, co by o jejich situaci mohl najít v knihách a rozhodně nezáleželo na tom, co s nimi neustále plánoval Brumbál. Oni dva byli neochotný, ale přesto velice dobrý tým. Dokonce spolu dokázali diskutovat bez hádek, dokázali spolu bojovat bez toho, že by se jeden druhého snažil zabít, dokázali se jeden od druhého něco naučit.
Severus zjistil, že Potter je skutečně velice dobrý bojovník a vůbec není tak hloupý, jak se zdá. Naučil se mít důvěru v mladíkovi schopnosti - věřil, že mu tenhle Nebelvír dokáže krýt v boji záda. A to vše bez toho, že by ho považoval za svého Magického spolubojovníka. Ať už si je chtěl Brumbál označovat jakkoliv, oni byli prostě tým. Bylo to jednoduché.



Konec druhé části
(následuje příběh "Odstíny šedi")



 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaký je tvůj názor na celou druhou část série "Koridory"?

Nudné/nezajímavé 0% (0)
Zábavné a originální 95.6% (43)
(jen) Zábavné 0% (0)
(jen) Originální 0% (0)
Zajímavé, ale špatně napsané 4.4% (2)
Žádné z uvedených 0% (0)

Komentáře

1 Sisa(Tachi) | Web | 13. února 2011 v 3:07 | Reagovat

Super:) Som rada, že som si pred spaním ešte skontrolovala RSS čítačku, či nie je niečo nové:-D Je!:-D Výborné čítanie na dobrú noc, díky:-) Koniec to bol skvelý, len má jednu chybičku..nemôžem sa dočkať ďalších častí:-D A trošku si zarýpnem do slova "dejá vie", páč si nemôžem pomôcť, tá fránina na mňa predsa len trošku vplýva a tak ťa teda opravím, že sa to píše "déjà vu"O:)) Ale inak nič, len hádžem pohľad malého milého mačiatka a žiadam o čo najskoršie pridanie pokračovania^^ *nevinne pozerá a premýšľa, či by imperius mohol fungovať*

2 Salazaret | E-mail | Web | 13. února 2011 v 8:16 | Reagovat

Tohle bylo tak krásné!Ten jejich rozhovor a vše okolo! Naprosto báječné! Opravdu moc moc úžasná kapitolka a jako konec druhé části to bylo perfektní!
Děkuji za tak krásný konec a uvidíme se u prvního dílu třetí séééérie! Už se opravdu těším!

Tvá Salazaret

3 GrayLady | 13. února 2011 v 9:08 | Reagovat

[1]: Mám radost, že se ti to líbilo a děkuji za vtipný komentář :-D  :-) Má špatná francouzština je už opravena, díky za upozornění :-)

[2]: Děkuji :-), jsem ráda, že se ti zakončení líbilo. Když budeš chtít, můžeš přidad nějaký nápad také do autorský poznámek třetí povídky (vede tam cesta třeba z odkazu pod "konec druhé části" ;-) pokud jsi tam ještě nebyla ). :-)

4 yellow | Web | 13. února 2011 v 9:28 | Reagovat

Moc pěkný závěr povídky :) Mám ráda povídky, kdy na sebe Sev s Potterem hned neskočí a nechovají se až do konce jako králíci :D Teda pokud tam není potom nějaká retrospektive, nebo se spolu nevyspali pod vlivem něčeho ;)
Těším se na novou povídku a doufám, že bude delší než předchozí dvě :)

5 Kuro-nii | Web | 13. února 2011 v 12:25 | Reagovat

Páni to bylo vážně úžasné. Severus konečně dospěl k tomu že Harry zase není takovej pařez jak si myslel. Nádherna kapitolka už se nemůžu dočkat posledni řady.:->:-D:-D

6 eliana | 13. února 2011 v 16:54 | Reagovat

super kapitola....strasne ma prekvapilo ako to hary vzal a ako rozumne posobil. Severusova reakcia stala za to a neviem sa dockat pokracovania :) :-D uz aby to bolo :-D

7 bacil | 13. února 2011 v 16:58 | Reagovat

To jak se ti dva setkali na té věži a Severus si uvědomil, že Harry není tím za koho ho neustále považoval. Že dokáže vysvětlit věci tak jak to ani Severuse nanapdalo 8-O
Krásná kapitola a moc se těším na další serii :-D  :D

8 Nade | Web | 13. února 2011 v 19:21 | Reagovat

Přes počáteční rozladěnost se Severus nakonec propracoval ke smíření a vyrovnanosti. Kapitola byla taková příjemná a mám zní strašně dobrý pocit. :-)
Samosebou se teď těším na pokračování. ;-)  :-D

9 Saty | 13. února 2011 v 21:45 | Reagovat

Páni to byla rychlost (myslim další kapitolka) :-D  Jsem rád, že to nakonec všichni zúčastnění přežili...Rozhodně to je krásná kapitola. Mám z ní takový zvláštně klidný pocit - západ slunce, smíření těch dvou (hlavně Severusovo)... :-) a celkově to tak klidně a volně plynulo. Rozhodně píšeš moooc dobře. Tak se budu těšit na další povídku....Jo a díky moc za zpříjemnění nedělního večera. :-P

10 lady corten | Web | 14. února 2011 v 9:54 | Reagovat

pěkná povídka :-D

11 GrayLady | 14. února 2011 v 12:05 | Reagovat

PRO KAŽDÉHO věrného čtenáře :-D : Ti z vás, kteří ještě nenavštívili rubriku "Odstíny šedi" (a chtějí), můžou se tam mrknout do autorských poznámek a zahlasovat či přidat svůj názor. Budu ráda :-) :-)

[4]: Těší mě, že se ti závěr líbil a doufám, že budeš mít ráda i následující povídku (ano, jak už jsi zjistila ;-) bude delší) :-) Děkuji za komentář.

[5]: Díky :-) Už bylo potřeba v Severusových očích trochu pozvednout Harryho inteligenci. Snad si budeš užívat i další část.

[6]:Děkuji za komentář, mám radost, že se mi daří psát příběh, který má překvapivý děj.

[7]:Těší mě, že se ti kapitola líbila :-) a děkuji za komentík.

[8]: Teda to jsem opravdu ráda, že v tobě závěr mé povídky vyvolal dobrý pocit. Snažila jsem se, aby z ní bylo aspoň trochu cítit Severusovo uvolnění. Děkuji za komentář. :-)

[9]: A já děkuji za tvůj komentář. Jsem ráda, že na dalšího čtenáře zapůsobilo uvolnění, které jsem se v této kapitole snažila vystihnout. :-)

[10]: Děkuji :-) :-)

12 Ms. Tina Black | 27. února 2011 v 21:15 | Reagovat

toš som si práve uvedomila, že som nenapísala komentár O_O ...kapitola bola úžasná, ako obe (teraz už dokončené) poviedky. Teším sa na ďalšiu, kedy môžme čakať prvú kapitolu hm? :-D Tak som rada, že tretie časť bude dlhšia, ...na to ako skvele píšeš by bola strašná škoda keby nebola :-D

13 GrayLady | 4. března 2011 v 19:26 | Reagovat

[12]: Děkuji za komentář a jsem moc ráda, že se ti kapitola i povídky líbí. Omlouvám se, že jsem nereagovala dřív, měla jsem v reálném životě strašné fofry ;-) Na první kapitole pracuji a myslím, že by se tu mohla objevit dnes večer nebo zítra během dne :-) Snad se bude líbit.

14 ranchan | E-mail | 21. února 2012 v 18:29 | Reagovat

Příjemný, klidný konec, moc se mi líbíl. Severus vidí někdy věci tak složitě, než jsou, proto s Harrym někdy mluví okolo. Už se těším na třetí část série... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama