Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

1. Nebelvírská msta (první část)

4. března 2011 v 23:26 | GrayLady |  Odstíny šedi (třetí část série)
A/N: Tak po nezvykle dlouhé odmlce jsem opravdu opět tady s první kapitolou! Doufám, že z toho máte radost. Hned první kapitola je trochu příliš velká (a blog ji celou nechce), což ovšem znamená, že vy máte už příležitost číst první část, zatímco já ještě pracuji na té druhé.

UPOZORNĚNÍ: Tento příběh nebude vhodný pro osoby mladší 15-ti let a pro každého člověka, kterému jsou nepříjemná varování uvedená v obsahu!!!
Prosím, dříve než začnete číst tento příběh, přečtěte si VAROVÁNÍ. Děj navazuje na povídky "Dlouhá cesta" a "Koridory".

Těším se na vaše komentáře! (moc a moc)



1. KAPITOLA - Nebelvírská msta


Harryho školní roky v Bradavicích obvykle končily nějakou tragédií. Nebyla to právě ideální situace a samozřejmě by byl každý raději, kdyby se nic takového nedělo, ale bylo to něco, na co byl on i všichni jeho přátelé už zvyklí. Jeho sedmý a poslední rok byl však velkou výjimkou, která neznačila nic dobrého. Tentokrát na ně tragédie čekala hned na začátku.
Na prvního září byl tajným informátorem ohlášen útok na Bradavický Express. Všichni členové Fénixova řádu se na něj připravovali, trénovali a vymýšleli strategie, které by mohly snížit počet obětí. Vlak byl plný bojovníků a "strana světla" si nikdy nepřipadala více připravená. Avšak ubíhaly vteřiny, minuty, hodiny a stále se nic nedělo. Někteří členové řádu se stávali nervóznější, jiní si už chtěli oddechnout. Pak přišla nečekaná zpráva - informace o útoku na vlak byla mylná, smrtijedi útočí na Merlinovo údolí. Nastala panika.
Merlinovo údolí bylo kouzelnické městečko a mnoho z přítomných bojovníků tam mělo své rodiny. Kouzelníci se ihned začali přenášet a přemisťovat, přesto už bylo pozdě. Našli své blízké a milované mrtvé, zbité nebo znásilněné. Počet mrtvých se vyšplhal na ohromujících 216 osob. Bylo to největší neštěstí této války a mnoho bradavických studentů přišlo o své sourozence, rodiče či prarodiče.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Harry seděl u stolu ve Velké síni a přehraboval se ve své snídani. Poslední dobou neměl na jídlo vůbec chuť. Po každé, když zahlédl některého ze studentů z Merlinova údolí nebo uviděl titulky Denního věštce, udělalo se mu nevolno. Od začátku školního roku uběhly už dva týdny, ale on stále viděl před očima ten ničivý chaos, ty mrtvé a zmrzačené lidi, ty plačící děti.
Dříve si naivně myslel, že jeho první bitva pro něj bude už napořád ten nejhorší zážitek. Zabít člověka bylo hrozné a on vždy dělal vše proto, aby se tomu vyhnul. Jenže tahle bezmocnost byla mnohem horší. Byli perfektně vycvičení a vytrénovaní, mohli je zachránit, ale přišli pozdě. Jejich schopnosti a bojové strategie přišly v niveč a nikdo už to nemohl vzít zpět.
Teprve tehdy si Harry uvědomil, jakou hrůznou moc měla jedna malá chybná informace. Konečný výsledek bojů možná mohl ležet na bedrech hrdinů a mocných kouzelníků, ale průběh války nejvíce ovlivňovali špioni a informátoři. Jen na nich záleželo, kolik mrtvých si tahle válka vyžádá. Měli podivný druh moci, který byl jistým způsobem silnější než Brumbálův. A Harry poprvé chápal, proč Snapeovi jeho dřívější život chybí.
"Zase si nemohl spát, Harry?" vytrhl ho z myšlenek hlas nejlepší kamarádky.
"Tobě taky dobré ráno," zamumlal a tvářil se uraženě.
Hermiona se jen zasmála a začala mu na talíř přidávat jídlo.
"Dobré ráno, Harry," řekla důrazně, ale stále trvala na svém: "Zase jsi nemohl spát?"
Mladík si jen položil obličej do dlaní a zasténal.
"Ale no tak, tohle je naprosto běžná a nijak obtížná otázka," protestovala dívka a začínala se mračit.
"To se pleteš, je to pořádně obtížná otázka," hádal se Harry, "za všechny ty roky jsem ještě nepřišel na to, jak na ni odpovědět, abys mě pak po zbytek dne neopečovávala."
"Dobře," řekla klidně Hermiona a přestala mu nandávat jídlo na talíř, "nemusíš mi odpovídat. Ale mé péči se stejně nevyhneš."
Harry znovu zasténal.
"Ano, mami."
Dívka ho jemně plácla po ruce a oba se rozesmáli.
"Čemu se smějete?" přidal se k nim jejich nejlepší kamarád a okamžitě si začal plnit talíř jídlem.
"Copak ani jeden z vás neumí pozdravit?" ptal se Harry a tvářil se ztrápeně.
Ron zvedl hlavu od jídla a nechápavě se na něj zahleděl. Když mu ani to nepomohlo k lepšímu pochopení otázky, vrhl tázavý pohled Hermioniným směrem.
"Řekni: dobré ráno," poradila mu mladá čarodějka.
Pihovatý mladík několikrát zamrkal, a pak poslušně zopakoval:
"Dobré ráno."
Harry se rozesmál a Hermiona se pobaveně uculovala. Chudák Ron je jen nechápavě sledoval a nakonec si pro sebe pokrčil rameny a vrátil se k jídlu.
Také Harry se vrhl do jídla, které mu dívka naložila. Cítil se výrazně lépe a jako už mnohokrát žasl nad tím, jak snadno mu jeho přátelé dokázali spravit náladu či vrátit chuť k jídlu. Někdy nevěděl, co by si bez nich počal.
"Opravdu se těším na dnešní hodinu Obrany," začala Hermiona rozhovor.
"Hermino, ty se těšíš na každou hodinu," suše reagoval Harry a Ron se zakuckal, když nestihnul spolknout sousto dřív, než se začal smát.
"To rozhodně není pravda," bránila se dívka, "mnoho předmětů nemám ráda. Třeba… třeba…"
"Třeba věštění," napověděl tiše Ron, který chtěl být se svou přítelkyní rozhodně "za dobře".
"Jo!" potvrdila radostně Hermiona a ukázala prstem na Harryho, "Třeba věštění."
Harry se jen pobaveně usmíval. Škádlit Hermionu ohledně jejího nadšení pro školu byla vždy jistá zábava.
"Samozřejmě," pokýval tedy shovívavě a sledoval, jak se jeho kamarádka čertí. Než však stihla cokoliv říct, zapojil se do jejich rozhovoru další spolužák - Neville:
"Každý se dnes těší na Obranu."
A byla to pravda. Harry dobře viděl, jak studenti, kteří postupně přicházeli do Velké síně, vzrušeně hovoří o tom, co je dnes čeká. Možná bylo trochu smutné, že on sám v sobě nedokázal probudit podobné nadšení - ať už to bylo tím, že měl přeci jen jiné starosti, než většina jeho vrstevníků, anebo tím, že nevěřil schopnostem jejich dalšího vyučujícího. S trochou melancholie sledoval, jak ty děti ochotně zapomínají na hrůzy války, které se odehrávaly za zdmi hradu.
"Jo, Neville," zamumlal s plnými ústy Ron, když nikdo jiný nereagoval, "v tom máš asi pravdu."
Harrymu se oči zatoulaly k učitelskému stolu. Snapeovo místo byla prázdné. Harry jen doufal, že opět neřeší nějaký mezikolejní spor. Hádky mezi zmijozeli a členy ostatních kolejí byly stále častější, což bylo podle Harryho zcela pochopitelné, nicméně tyto spory vždy zanechaly Mistra lektvarů v odporné náladě. A protože s ním měl Harry dnes večer setkání, byl by samozřejmě vděčný, kdyby staršího muže během dne nikdo příliš nedráždil.
Sedadlo po Snapeově pravé ruce patřilo podle tradice vždy profesorovi Obrany proti černé magii. Nyní na něm seděl mladý štíhlý muž s dokonale tvarovaným obličejem, světle hnědými vlasy a velkýma modrýma očima. Byl bývalý bystrozor a patřil mezi první bojovníky, kteří dorazili bránit Merlinovo údolí. Bohužel se během té bitvy také zranil a z toho důvodu začínaly hodiny Obrany o dva týdny později - tedy právě dnes.
"Harry!" probral ho ze snění opět Hermionin hlas, "tak jdeš?"
"Co?" zamumlal zmateně, ale rychle pochopil a kvapně dodal: "Jo, jasně."

Jejich první hodinou toho dne bylo Přeměňování. Také v tomto předmětu byl znatelný rozsah války. Právě se učili, jak přeměnit klacek na dýku, tedy na jakousi dodatečnou zbraň, kterou mohou použít v případě, že by přišli o hůlku. Téměř všichni jeho spolužáci, včetně Hermiony, byli překvapení změnou učebního plánu. Rychle se však ze svého překvapení dostali a nyní dělali vše proto, aby vážnou situaci zlehčili.
"Slečno Patilová," přerušila jejich práci v polovině hodiny Profesorka McGonagallová, "opravdu mi chcete říct, že považujete za nezbytné, aby vaše dýka byla růžová a posázená blyštivými kamínky?"
Téměř celá třída se dala do smíchu. Parvati jen pokrčila rameny.
"A vy, pane Finnigane," pokračovala profesorka, "si opravdu myslíte, že je praktické vyrobit si zbraň z cukru?"
Seamus se pokorně díval do stolu, ale z jeho cukajících koutků bylo zřejmé, že to považuje za velice zábavné. Harry si pro sebe povzdechnul a snažil se ignorovat zakuckání smíchu, která se ozývala od Rona sedícího vedle něj.
McGonagallová pokračovala:
"A velice ráda bych věděla, pane Longbottome," povzdechla si, když se zastavila u první lavice, "jak si představujete, že použijete tohle." A pak opatrně zvedla cosi, co sice na první pohled vypadalo jako ukázková dýka, avšak třáslo se to jako rosol.
Na konci hodiny se Harrymu zdálo, že profesorka vypadá opravdu rozmrzele. Bylo totiž zřejmé, že zmijozelští, na rozdíl od nebelvírských, berou tuto lekci opravdu vážně. Pravděpodobně byla zklamaná v chování nejstarších studentů své koleje.
"To byla fakt zábava," vyhrknul Ron nadšeně, jakmile opustili třídu, a Hermiona zdráhavě přikyvovala.
"Jenže to neměla být zábava," zabručel Harry. Cítil se podrážděně. Každý přece dnes už věděl, že v kouzelnickém světě zuří krutá válka. Vždyť také mnozí nebelvírští přišli o členy své rodiny. Proč se tedy stále chovali tak bláhově?
"Cože?" reagoval Ron překvapeně, "Proč by to neměla být zábava?"
"Protože venku umírají lidé? " myslel si Harry, ale nic neřekl. Ron nebyl jako on. Ron rád viděl ve všem zábavu, bylo to jeho součástí a asi to tak mělo být.
"Ale to nic," řekl tedy a potřásl hlavou na znamení toho, že řekl jen nějakou hloupost. Jeho nejlepší kamarád ho za to radostně poplácal po rameni a pokračoval ve svém nadšeném vyprávění. Hermiona mu naopak věnovala ostrý pohled a nadzvednutým obočím naznačila, že bude chtít vysvětlení. Bylo opravdu neuvěřitelné, jak tak odlišní lidé jako Ron a Hermiona, mohli mít společně šťastný milenecký vztah.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Jak pravděpodobně víte, jmenuji se Warren Rothwell," zahájil svou první hodinu jejich nový učitel.
Celá třída uctivě mlčela. Jejich hodina Obrany probíhala po obědě, takže většina studentů měla mnoho příležitostí poslechnout si chválu na tohoto vyučujícího od mladších ročníků.
Harry si ho prohlížel poněkud skepticky. Ten muž rozhodně vypadal příliš mladě na zkušeného bystrozora. Nehledě na to, že s učiteli Obrany neměl příliš dobré zkušenosti.
"Přestože začínáme později," pokračoval profesor Rothwell, "myslím, že bude vhodné, když první hodinu využijeme k seznámení. Budu si vás volat postupně k tabuli podle toho, jak sedíte v lavicích."
Třídou se ozvalo kolektivní zasténání.
"Nebojte se," usmál se učitel, "nebude to na známky. Pouze chci, abyste předstoupili před třídu, představili se a všem nám ukázali jedno obranné kouzlo, na které jste nejvíce pyšní nebo které vám nejvíce jde."
Většina studentů se v jeho slovech uklidnila. Pouze ti v první řadě trochu zbledli a Neville se zděšeně obrátil na Harryho:
"Ale Harry, já přece nejsem v ničem dobrý," šeptal vylekaně, "co mám dělat?"
"Neville," povzdechnul si Harry, "uklidni se. Copak neumíš vyčarovat krásného Patrona?"
"Aha," zamumlal nejistý chlapec a začervenal se, "úplně jsem na to zapomněl."
Harry se na něj chápavě usmál. Neville dokázal své znalosti překvapivě dobře uplatnit v praxi, ale když měl něco předvádět před třídou, byla z něj hotová hromádka neštěstí. To bylo něco, co Harry velmi dobře chápal. On také nerad vystupoval na veřejnosti.
"Dobře, dobře," smál se jejich jednání profesor, "takže začneme od zadu."
Zadní lavice rychle utichly a Neville si hlasitě oddechnul.
První se před tabuli dostal Dean, pak Seamus, Levandule a Parvati. Profesor Rothwell s nimi jednal příjemně a protože si každý vybíral kouzla, která vypadala působivě, zdálo se, že tato hodina bude velmi zábavná. Dokonce Harry si musel připustit, že se baví. Navíc mu více než trochu lichotilo, že si zatím každý vybral jedno z kouzel, která se společně učili v Brumbálově armádě.
Harry sám si vybral předvést zrcadlový štít, bylo to jedno z obraných kouzel, na které byl opravdu pyšný. Krásný lesklý štít vyvolal uznalý pohled a úsměv od bývalého bystrozora, ale jen zklamaný povzdech od spolužaček. Pravděpodobně čekali něco více působivého.
Za to Nevillův tělesný patron ve tvaru lišky si vysloužil šokované pohledy od zmijozelských a radostný potlesk od nebelvírských.
"Výborně, pane Longbottome," pochválil ho dokonce Rothwell.
Neville se červený až za ušima vrátil na své místo a potěšeně se usmíval. Harry se natáhnul a uznale ho poplácal po rameni. Byl na něj opravdu pyšný. Mezitím místo před tabulí zaujal Draco Malfoy.
"Ale, ale, koho pak tu nevidím," promluvil učitel a většina studentů, včetně Harryho a Malfoye, se na něj překvapeně podívala. Nikdo od tak sympatického muže nečekal jakékoliv zaujatosti. "I když," přemýšlel Harry, "pokud bojoval někdy proti Luciusovi Malfoyovi ,měla by být nějaká nesnášenlivost asi očekávaná."
"My se snad známe?" promluvil Malfoy samolibě, ale Harrymu připadal poněkud nejistý.
"Zatím ne, pane Malfoyi, ale žádný strach, brzy mě poznáte."
Ron a mnozí další se vesele zasmáli, avšak Harry v profesorových slovech cítil hrozbu a zdálo, že Malfoy z toho má stejný pocit - jeho bledá kůže se stala téměř průsvitnou.
Zbytek hodiny probíhal stejně jako předchozí část, ale Harry tentokrát nového učitele více pozoroval. Vypadalo to, že muž není zaujatý jen proti Malfoyovi - nebyl milý k žádnému zmijozelovi. Avšak pokud se to mělo projevovat jen tím, že se na ně neusmíval, nebylo to asi důležité. Nesnášenlivost a protekce byly přece za války běžné, ne?
A tak Harry nad tím vším na konci hodiny jen pokrčil rameny a vydal se společně s Ronem a Hermionou do ohněm vyhřáté Nebelvírské věže.



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow | Web | 5. března 2011 v 7:09 | Reagovat

Ten nový profesor se mi vůbec nelíbí. Přijde mi podezřelý - asi to bude těma "velkýma modrýma očima". Těším se na pokráčování. :-)  :-)

2 yellow | Web | 5. března 2011 v 7:11 | Reagovat

Btw. doufám, že se brzy setkáme s naším milým profesorem ;)

3 lady corten | Web | 5. března 2011 v 8:45 | Reagovat

pěkný díl, poslední dny jsem sem chodila nadočkavostí každou hodinu, ten učitel obrany je zajímavý jsem zvědavá co se z něj vyloupne

4 Saty | 5. března 2011 v 15:06 | Reagovat

Díky za další kapitolu už jsem měla strach, že se nedočkám pokračování....:D A souhlasím s yellow - vypadá podezřele i s lady corten - jsem zvědavá co se z něj vyklube...:D Teším se co bude dál...:)

5 Salazaret | E-mail | Web | 5. března 2011 v 16:00 | Reagovat

Už jsem ti řekla jak perfektně píšeš? První část první kapitolky se ti opravdu povedla! Děkuji ti za ni i když byla smutná, ale o tom přece život je. Jsou války ve kterých se umírá, s tím se musí počítat.
Těším se na pokračování! Opravdu moc moc těším a ještě jednou děkuji! Jsi úžasná :)

Tvá Salazaret

6 assez | Web | 5. března 2011 v 18:26 | Reagovat

Těším se na druhou část kapitoly. :)

7 Neriah | Web | 5. března 2011 v 21:34 | Reagovat

Jde vidět, že tady už přituhuje, není to už taková pohodička jako v předchozích povídkách. Předpokládám, že tady se bude umírat ve velkém.

Nový pan profesor se mi nějak nepozdává, ale uvidíme, co se z něj nakonec vyklube. Hlavně, aby je vůbec něco naučil.
JO, takhle jsem si vždy představovala Harryho myšlenky - zatímco ostatní jsou veselí a nic si nepřipouští, on vše bere příliš vážně, což je samozřejmě způsobeno tím, co pro celý kouzelnický svět musí udělat a jeho zachráncovským komplexem :D.
Těším se na druhou část kapitoly.

8 marci | 5. března 2011 v 21:40 | Reagovat

Jooo - konečně! Ukrutně jsem se na tuhle povídku těšila :-)
A těším se dál, je-li to možné, tak ještě víc. Začátek je nanejvýš slibný!!
M

9 serafiiin | 5. března 2011 v 22:10 | Reagovat

Píšeš skvěle =)
A ta kapitola se ti opravdu povedla, doufám, že další část bude brzy =)

10 GrayLady | 6. března 2011 v 16:03 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji za komentáře :-) V tobě lidé s velkýma modrýma očima nevzbuzují důvěru? :-D  ;-) Zcela jistě se s naším milým profesorem brzy setkáme :-) jak taky jinak.

[3]: Děkuji, snad se mi sem podaří, co nejdříve dodat i další kousek. :-)

[4]: Koukám, že má originální postavička má zatím úspěch, minimálně tedy, že vzbuzuje zájem :-) Děkuji za komentář.

[5]: Moc moc děkuju. Pochvala mi vždy zvedne náladu a dodá energii :-)  :-D Tahle povídka bude celkově smutnější, než ty předchozí, ale pokusím se ji nadlehčovat humorem :-)

[6]: Budu se snažit přidat ji, co nejdříve. Bohužel březen a únor (a pak taky prosinec) jsou pro mě nejhektičtější měsíce v roce; takže nevím, kam dřív :-( ;-)  Díky za komentík :-)

[7]: Děkuji za komentář. Přesně tak, tady už začíná přituhovat. Jsem ráda, že se ti líbí mé podání Harryho myšlenek. :-)

[8]: Páni, děkuji :-) To mám radost. :-) Snad tě od čtení neodradí dlouhé intervaly mezi přidáváním kapitol.

[9]: Děkuji :-D  Na další části se pracuje pomalu, ale alespoň jistě ;-)  :-D

11 Achája Eressiel | Web | 6. března 2011 v 18:16 | Reagovat

Před pár týdny jsem na posezení přečetla Dlouhou cestu a Koridory. Jsme ráda, že se jede dál a vypadá to vskutku skvostně a napínavě:)
Ten chlápek se mi vůbec nezdá a má divné jméno...

12 yellow | Web | 6. března 2011 v 18:45 | Reagovat

[10]: Ano, lidé s velkýma modrýma očima ve mě doopravdy vzbuzují nedůvěru - trochu osobní zkušenosti. No a i podle nějakého výzkumu jsou lidé s modrýma očima méně důvěryhodní (na co už dneska všechno nejsou výzkumy, že? ;))

13 bacil | 6. března 2011 v 18:49 | Reagovat

Tak to nám to pěkně začíná.Nový učitel obrany. Ach já už se teď děsím. Tak nějak souhlasím s Harrym. Na tehnle předmnět nemá Brumbál nikdy dobrou ruku ve výběru učitele. No nic i tak jsem děsně zvědavá jak to bude pokračovat. Krásná kapča :-D :-D

14 Hajmi | Web | 7. března 2011 v 18:05 | Reagovat

G.L. - moc děkuji za tak pěkné povídky.
Určitě sem zase přijdu. Chtěla bych tě požádat, jestli si tě smím dát na blog do oblíbených.
Jinak se moc těším na pokračování a jsem ráda, že bude dlouhé. Díky. :-)  :-)  :-)

15 GrayLady | 8. března 2011 v 19:01 | Reagovat

[11]: Děkuji za komentář, jsem ráda, že se ti začátek dalšího příběhu líbí. :-)

[12]: Já mám také modré oči :D  :D (a řekla bych, že i velké ;-)  :-D  )

[13]: Moc děkuji za komentík. Doufám, že se mi to podaří držet napínavé i nadále. :-)

[14]: Rádo se stalo :-) a já zas děkuju za komentáře. Ano, budu ráda, když si mě přidáš :-)

16 anonymka9 | 12. března 2011 v 15:14 | Reagovat

Kdypak bude další kapitola řvu o další kapitolu u www.elysejsky-klic.estranky.cz je každá kapitola v pátek a u www.maja.zapisnicek.cz - Zpěv Zlatého Fénixe bývá každou sobotu ale teď je Maja mimo tak to není tak aktuální. Pls budeš dávat kapitoly každý týden? ;-)

17 frida | Web | 24. března 2011 v 23:52 | Reagovat

mrkni na www.poznavat.cz a staň se fanouškem na FB...díky moc ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama