Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

2. Chlapec-který-přežil je gay!

26. března 2011 v 0:13 | GrayLady |  Odstíny šedi (třetí část série)
A/N: Tak a je tu druhá kapitola. Doufám, že jste se na ní náležitě těšili Já se zas moc a moc těším na vaše komentáře - dodávají mi inspiraci
Hezké čtení!




2. KAPITOLA - Chlapec-který-přežil je gay!

Venku panovalo krásné babí léto a slunce se už od rána snažilo pozvednout obyvatelům hradu náladu. Přesto se studenti nebelvíru cítili mizerně a zarputile se mračili do svých talířů. Během snídaně se totiž roznesla neuvěřitelná zpráva - jejich kolej nemá žádný bod! Jsou na nule!
Téměř každý nebelvír se po té zprávě utíkal přesvědčit pohledem na sčítací hodiny. Vždyť přece ještě včera byli ve vedení! Postupně však všem došlo, že zpráva je pravdivá. Stále však nikdo neměl tušení, čím si ztrátu tolika bodů zasloužili, a tak začaly vznikat různé spekulace, které se nejčastěji točily kolem slavného nebelvírského tria. Bylo to naprosto logické, přece jen právě tito tři přátelé stáli za většinou největších bodových změn.
Harry se během celého toho povyku snažil soustředit na svou snídani. Konec konců on moc dobře věděl, co za ztrátou bodů vězí. Avšak jeho dva přátelé byli tímto problémem stejně zaujatí jako ostatní.
"Když jsme to nebyli my," pronesl Ron vážně, "tak kdo tedy?"
"To opravdu nevím," povzdechla si Hermiona, "nic jsem nezaslechla. Co si myslíš ty, Harry?"
Harry opravdu neměl chuť rozebírat během snídaně včerejší události. Nicméně se zdálo, že se tomu nevyhne.
"Harry?" popohnala ho kamarádka, "Ty o tom snad něco víš?"
Na to jen pokýval hlavou a přemýšlel, jak nejlépe začít.
"Chceš tím říct, že jsi přišel o všechny ty body?" zapojil se znovu Ron, "A bez nás?"
Hermiona se na to jen mračila a zřejmě si v duchu rychle připravovala některou ze svých přednášek.
"O ty body jsem nepřišel já," vyhrknul tedy Harry rychle, aby ji zarazil.
"A kdo tedy?"
"Myslím," vydechl nejistě, "že ti jedinci už byli potrestaní dostatečně. Nebylo by zrovna fér prozrazovat jejich jména."
"Ale jdi, Harry," odbyl ho zrzek, "do večera bude stejně každý vědět, komu za tenhle šok vděčíme."
Pak se na něj oba kamarádi vyčkávavě zahleděli a on rychle podlehnul.
"Gregor, Derek a David."
"Ti páťáci?" ujišťovala se překvapeně Hermiona.
"Jo."
"Páni," vydechl Ron, "ty bych na to tedy netipoval."
"Jo," zopakoval Harry a hleděl do talíře. Stále měl trochu problém včerejším událostem uvěřit, přestože je viděl na vlastní oči.
"Vždyť David je prefekt!" vykřikla Hermiona pobouřeně.
"Jo," přizvukoval Harry a děsil se toho, kdy přijdou další otázky.
"A co vlastně provedli?" vyzvídala dívka dál a zamyšleně se mračila.
Harry si povzdechnul, a pak stručně odpověděl:
"Šikanovali mladšího studenta."
Hermiona na něj zůstala překvapeně hledět, ale Ron se nejistě uchechtl, a pak se zeptal:
"Cože to s ním dělali?"
"Šikanovali ho, Rone," odpověděla Hermiona, "To znamená, že… že… strašně těžko se to vysvětluje. Ty vážně nevíš, co je to šikana?"
Zrzek zakroutil hlavou. Dívka hodila zoufalým pohledem po Harrym. Ten však jen pokrčil rameny - stejně neuměl věci vysvětlovat tak dobře, jak Hermiona.
"To je," zkusila to znovu, "třeba když se nějaký silnější člověk nebo více lidí najednou zaměří na slabšího jedince a nutí ho dělat věci, které dělat nechce."
"To jako že mě dvojčata šikatují?" ujišťoval se nevěřícně Ron.
"Šikanují, Rone," opravila ho dívka, "a ne dvojčata tě nešikanují, i když… možná někdy trochu ano. Tady jde ale o něco jiného."
Na chvíli se odmlčela a pohledem vyhledala Harryho. Pravděpodobně se se šikanou nikdy opravdu nesetkala a nevěděla, jak to vysvětlit.
"Jde o to," zapojil se tedy s povzdechem Harry, "že před šikanou se dá jen špatně utéct. Nemůžeš zavolat maminku, nebo něco takto. Většinou si ani nestěžuješ - buď proto, že ti vyhrožují, nebo proto, že nemáš komu. Dovolují si na tebe tam, kde je všichni podporují, nebo tam, kde nejsou žádní svědci…"
"Prostě školní tyranie," přerušil ho zrzek, "to jste měli říct hned."
"Školní tyranie?" zopakovala Hermiona.
"Jasně, jakože když si starší zasednou na mladší, učitelé na studenty, a tak. Je to ono, že jo?"
"Asi jo," přikývla nejistě dívka, "ale školní tyranie? To je trochu drsné označení."
Ron pokrčil rameny a odpověděl:
"Asi je to zastaralý název. Mezi kouzelníky se tohle moc neřeší. Myslím, že naposledy se o tom víc mluvilo, když nějaký student zemřel."
Hermiona vykulila oči a zapištěla:
"To snad žertuješ?!"
Harry se na Rona také zděšeně podíval, ten však jakoby jejich hrůzu nechápal, znovu pokrčil rameny a vysvětlil:
"Není moc pravděpodobné, že by jeden kouzelník týráním zabil druhého. Chrání nás náhodná magie."
"Ale… ale… ale o to přece vůbec nejde!"
"Nejde?" nechápavě opakoval zrzek.
"Ne!" vykřikli společně Harry a Hermiona.
"Jde o to," vzala si slovo dívka, "že je špatné jakýmkoliv způsobem utiskovat druhého člověka. A to obzvlášť, když je slabší."
"No," ozval se Ron a podrbal se na hlavě, "já neříkám, že je to správné. Ale kouzelníci to prostě berou jako součást přirozeného vývoje. Některé starší čistokrevné rodiny dokonce své děti v podobném chování povzbuzují."
"Proboha, proč?" nechápala u mudlů narozená čarodějka a Harry v jejím hlase slyšel stejné zděšení, jaké sám cítil.
"Je to považováno za způsob posílení vůdčího postavení ve společnosti. Každý důležitý kouzelník má pod sebou několik slabších a méně schopných kouzelníků, kteří mu minimálně dávají najevo respekt."
"To je jako ze středověku," poznamenal suše Harry a Hermiona pokyvovala.
Ron pokrčil rameny a dodal:
"Já nemám nic proti mudlům, ale kouzelnická společnost je prostě jiná. Vážně nechápu, jak je možné, že jste si toho ještě nevšimli."
Zrzek domluvil a klidně pokračoval v jídle. Druzí dva však na sebe stále hleděli a Harry přemýšlel, jestli se mu tohle všechno nezdá. Třeba včera večer u Snapea omylem vypil nějaký druh záhadného lektvarů a ocitl se v podivném nehezkém snu. Události, které se od té doby děly, by tomu rozhodně nasvědčovaly.
------------------------------------------------------------------------------
Při přechodu z hodiny bylinkářství na hodinu kouzelných formulí se Hermiona konečně celkem uklidnila a položila otázku, které se Harry od rána bál:
"Harry? Jak to že jsi o té šikaně věděl?"
"Jo," přidal se Ron a zpomalil, "to by mě vlastně taky zajímalo."
"Narazil jsem na ně cestou ze sklepení a nahlásil jsem to McGonagallové."
"Cože jsi udělal?" vykřiknul zrzek.
"Nahlásil jsem to McGonagallové," zopakoval Harry a doufal, že Ron nebude moc vyšilovat.
"Dobře jsi udělal," podpořila ho Hermiona a usmála se na něj.
"To teda ne," protestoval Ron, "vždyť za to můžeš ty, že jsme přišly o ty body!"
"Tys to neviděl, Rone!" bránil se Harry, "Bylo to odporné! Zaslouží si každý trest, který dostanou!"
"Tak mi tedy řekni, co tak strašnééého udělali, žes je musel napráskat," vyštěkl pohrdavě Ron, úplně zastavil a vztekle si Harryho prohlížel. Mezi kamarády se na chvíli rozhostilo ticho.
"Přinutili ho," promluvil nakonec Harry tiše, "aby jim olizoval boty tak dlouho a tak rychle, dokud neměl celý jazyk opuchlý a rozdrásaný do krve. Připadá ti snad, že bych je měl za to pochválit?"
Harrymu už vlastně bylo jedno, co si o tom jeho kamarád myslí. Znovu se utvrdil v tom, že se zachoval správně. Naštěstí Ronovi to zřejmě také došlo. Sklopil oči a zamumlal:
"Já to tak nemyslel."
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho.
"Ehm," odkašlala si Hermiona, "takže všechno v pohodě? Můžeme pokračovat v chůzi?"
"Jo," souhlasil Ron s pohledem stále upřeným k zemi.
"Jasně," přidal se Harry a usmál se. Po souhlasu jeho kamarádů se mu přece jen ulevilo.
Pak se opět společně vydali na cestu chodbami hradu. Netrvalo dlouho a Ron s Hermionou se pustili do svého obvyklého dohadování. Harry jen mlčky poslouchal a usmíval se. Většinou mu jejich neustálé drobné hádky lezly na nervy, avšak teď pro něj byly především důkazem toho, že některé věci přece jen zůstávají stejné.
Zbytek dne probíhal překvapivě bez problémů. Venku panovalo skutečně nádherné počasí, a protože si ho naše trojice chtěla náležitě užít, rozhodli se poobědvat venku u jezera. Ostatně nebyli jediní - louka kolem jezera byla studentů plná. Krásné počasí tedy šíření zpráv přece jen poněkud prodloužilo.
-----------------------------------------------------------------------------
V době večeře o nebelvírské nenadálé ztrátě bodů vědělo celé osazenstvo hradu. A podle šuškání a letmých pohledů se dalo celkem snadno usazovat, že také oni z toho podezírají Harryho a jeho přátele.
Když se naše trojice usadila na lavici ve Velké síni, Ron se naklonil k Harrymu a zašeptal:
"Myslím, že už chápu, co na té své slávě tak nesnášíš. Tyhle zjevné pomluvy jsou vážně strašné." Pak se na znamení odporu celý otřásl.
"Souhlasím," přidala se tlumeným hlasem Hermiona, "neměla jsem představu, že je to tak nepříjemné. Mám z těch podezíravých pohledů husí kůži."
Všichni tři se rozhlédli kolem. Celý nebelvírský stůl si od nich držel výrazný odstup, havraspárští si je zvědavě prohlíželi a mrzimorští si na ně nestydatě ukazovali. Pouze členové zmijozelské koleje vypadali, že celou věc ignorují, což bylo velice zvláštní. Harryho dva přátelé však byli příliš zaujatí zíráním a šeptáním ostatních studentů na to, aby si nezvyklého chování zmijozelů všimli.
Pohled na zmijozeli Harrymu připomněl dalšího člověka, o kterého by se měl ten den zajímat. Okamžitě tedy otočil hlavu směrem ke stolu učitelů. K jeho překvapení tam Severus Snape opravdu seděl a vypadal dokonce poměrně spokojeně. Harry přimhouřil oči a zaměřil se na profesorovu tvář. Copak bylo možné, aby někdo vypadal lépe den po té, co se opije na mol, než den před tím? Zřejmě ano. Třeba alkohol pomáhal Snapeovi zlepšit náladu; kdo ví?
Mistr lektvarů si rychle všimnul, že je někým pečlivě studován, a setkal se s Harrym očima. Pak k mladíkovu překvapení uznale pokývl hlavou a mírně nadzvedl koutek úst. A bylo to jasné! Harry opravdu musel snít - toto přece vůbec nevypadlo jako jeho reálný svět! Několikrát tedy zamrkal a prudce zatřásl hlavou. Nic se však nezměnilo, spíše naopak - Snape měl teď lehce nadzvednuté oba koutky úst a zdálo se, že se opravdu baví.
"Na co tak koukáš?" přerušil jeho přemítání Ron a žďuchnul do něj loktem, aby si získal jeho pozornost.
"Na Snapea."
"Aha." Pak chvíli mlčel, ale zjevně nakonec neodolal, protože dodal: "Proč?"
"Zdá se ti, že se tváří nějak jinak?"
Zrzek také přimhouřil oči a upřeně se zahleděl na Mistra lektvarů, který se už mezitím opět vrátil ke svému rozhovoru s Brumbálem.
"Ne," řekl po chvíli a důrazně zakroutil hlavou, "Proč?"
"Tak," odbyl ho Harry a pokrčil rameny, "Asi mám halucinace."
Jeho poslední větu zaslechla Hermiona a chtěla se zapojit do konverzace, avšak v tu chvíli se u hlavního stolu postavila zástupkyně školy profesorka McGonagallová a zacinkala na skleničku.
"Prosím o chvilku vaší pozornosti," zvolala a upřela při tom ostrý pohled na několik jedinců, kteří nestihli dostatečně rychle ztichnout.
"Někteří studenti z mé koleje," pokračovala, "by se chtěli veřejně omluvit členům jiné koleje. Ráda bych, abyste jim tedy věnovali trochu vašeho času."
Po jejích slovech většina školy upřela své pohledy na slavné trio, a tak zmeškala příchod tří provinilců zadními dveřmi.
"Ehm, tedy," odkašlal si David, když se zastavili před učitelským stolem. Jejich nebelvírští spolužáci k nim zmateně vzhlédli.
"Rádi bychom," pokračoval David a pohledem vybízel Dereka s Gregorem ke spoluúčasti na jeho proslovu. Ti však zarytě mlčeli a zírali do země. Ještě jednou si tedy nervózně odkašlal a začal znovu:
"Rádi bychom se omluvili zmijozelské koleji za způsob, jakým jsme se chovali k některým jejím členům."
Opět se obrátil pohledem ke svým dvěma spolužákům, ale oba stále mlčeli a z Gregorova výrazného cynického úsměvu bylo jasné, že si myslí svoje.
"Takže tedy," promluvil znovu, "omlouváme se." Potom se na své dva společníky konečně podíval rozzlobeně a směrem ke zmijozelskému stolu dodal: "Mě to opravdu mrzí."
Celou Velkou síň naplnilo ohlušující ticho a všichni na tři provinilce překvapeně zírali - někteří dokonce s otevřenou pusou. Téměř každý zuřivě přemýšlel nad otázkou, za co přesně se tak asi ti tři omlouvali. Někteří zmijozelové pak Davidovi pokývli hlavou a hluk se opět rozproudil. Avšak profesorka McGonagallová se znovu postavila a se vzteklým pohledem v očích téměř odtáhla Dereka s Gregorem z Velké síně. Bylo zřejmé, že s jejich částí omluvy nebyla vůbec spokojená. Ostatně Harry se jí ani nedivil - oba se chovali jako pořádní tvrdohlaví hlupáci.
Jeho pohled se opět střetl se Snapeovým a jemu konečně došlo, proč se na něj profesor na začátku večeře téměř usmál. Jako vedoucímu zmijozelské koleje se k němu určitě doneslo, kdo se den před tím zastal zmijozelského studenta na úkor nebelvírských.
Z myšlenek ho už po druhé během oběda vytrhnul Ronův loket.
"Neříkal si, že to byl zmijozel."
"Ne. A záleží snad na tom?"
"Jistěže na tom záleží," odpověděl Ron, jako by se divil, že se na něco takového může Harry vůbec ptát.
"Takže protože to byl zmijozel, je to správné?" ujišťoval se chladně Harry a začínal se na Rona opravdu zlobit. Hermiona je pozorovala z bezpečné vzdálenosti a nervózně si kousala ret.
"Ne," zakroutil hlavou Ron, "správné ne. Ale… ale pochopitelné, řekl bych."
"Tobě se to zdá pochopitelné?!"
Harry měl naopak pocit, že tuhle zarputilou nesnášenlivost mezi kolejemi chápe stále méně.
"No, vždyť víš, co se stalo Gregorově rodině."
"Ale, Rone, vzpamatuj se," snažil se Harry trochu zoufale, "vždyť ten kluk je tak ve třeťáku. Je to ještě děcko!"
"Já neříkám, že je to správné," rychle řekl Ron a zvedl smířlivě ruce, ale pak dodal: "ale je to pochopitelné."
Harry se nadechoval k další vzteklé odpovědi, ale zarazila ho měkká ruka položená na jeho předloktí.
"Harry," promluvila Hermiona, když získala jeho pozornost a trochu ho svou rukou pohladila, "já s Ronem z části souhlasím. To co se stalo Gregorově rodině je strašné a je pochopitelné, že se teď může chovat zbrkle, zoufale a neuváženě."
Efekt byl téměř stejný, jako by ho polila ledovou vodou. Harry ztuhnul a několikrát zalapal po dechu. Pak zatřepal hlavou. Copak on byl jediný, komu se zdálo, že pro takové chování neexistuje omluva?
"Musím se jít projít," zamumlal rychle a vstal, "sejdeme se ve věži."
Rychle opustil Velkou síň, která byla ještě stále plná štěbetajících studentů, a opět se nechal unášet tichými koridory hradu. Hledal klid a trochu útěchy, a tak doufal, že opět neskončí jako svědek nějaké nepříjemné situace. Nemusel mít žádný strach. Hrad přesně věděl, co potřeboval. A tak po chvíli skončil na věži, kde se se Snapem jednou bavili o shodě jejich magie. Harry si pro sebe označoval tuto věž jako "naše věž" a myslel tím sebe a Snapea. Věděl, že je to trochu podivné a rozhodně se o ten název nechtěl s nikým dělit, ale pravdou bylo, že se tu s nikým jiným než s Mistrem lektvarů nepotkával.
Také tentokrát tu starší muž byl.
"Tak jsem slyšel," promluvil k Harrymu bez pozdravu, "že ses opět zachoval jako správný hrdina."
"Jo," povzdechl si Harry, "jen se zdá, že nikomu to až tak hrdinské nepřipadá."
Snape se na něj zkoumavě podíval a řekl:
"Pak je to ten nejvíce hrdinský čin, který jsi udělal."
Harry se nevesele zasmál.
"Jen kdybys věděl, kolikrát jsem se zachoval hrdinsky bez toho, že by to někdo ocenil."
Starší muž vrátil svůj pohled k obloze a zkonstatoval:
"V tom případě máme opět něco společné."
"Jo," vydechl Harry a opřel se o zídku vedle Snapea. K jeho překvapení mužova přítomnost byla někdy přesně to, co potřeboval.
--------------------------------------------------------------------------------
Přibližně v polovině cesty zpět do věže narazil na Rona.
"Harry!" vykřiknul zrzek zadýchaně, "To jsem rád, že jsem tě našel. Někdo po celé ložnici rozházel všechny tvoje věci!"
"Cože?" nechápal Harry.
"Jo, vysypaly kufr, vyházely všechno ze skříně, a tak vůbec," vysvětloval kamarád kvapně a snažil se ho popohnat, "nevím, jestli něco vzali, nebo tak. Nikdo z nás tam nebyl."
Přidali tedy do kroku, přestože Harry byl přesvědčený, že teď už není třeba spěchat. Avšak nepořádek, který je v ložnici čekal, ho překvapil. Jeho věci byly opravdu rozházené po celé místnosti a některé z nich byly dokonce roztrhané. Naštěstí na první pohled se nezdálo nic zničené tak, že by to pár mávnutí hůlkou nedokázalo napravit.
"Nikoho jsme neviděli," ozval se Dean, "ale všichni už víme, kdo ty tři napráskal McGonagallový, takže…"
"Takže si myslíme, že to mohli být oni," doplnil Seamus.
"Jo, jasně," pokyvoval Harry trochu zmateně a snažil se přijít na to, odkud by měl s likvidací té spouště začít.
"Chceš pomoct?" zeptal se Neville.
"Jo," oddechl si Harry, "to bych byl moc rád."
Společnou prací jim úklid nezabral více než hodinu, a to včetně velice zábavného lovu čokoládových žabek, které se rozutekly do všech koutů místnosti.
"Myslím, že mi nic nechybí," oznámil nakonec Harry a zmateně se podrbal ve vlasech.
"Třeba tě chtěli jen rozzlobit?" navrhl Ron.
Kluci na sebe chvíli přemýšlivě hleděli, ale nikoho nic lepšího nenapadlo. Pokrčili tedy rameny a začali se chystat do postele.
"Víš, Harry," ozval se Neville, když Dean a Seamus zmizeli v koupelně, "i když s tím někteří tak úplně nesouhlasí, já si myslím, že ses zachoval správně."
"Díky, Neville," odpověděl Harry upřímně, "hodně to pro mě znamená."
Baculatý mladík rozpačitě přikývl a odešel za ostatními do koupelny. Harry ještě chvíli seděl na posteli, žmoulal v rukách pyžamo a přemýšlel, čeho neznámí vandalové chtěli dosáhnout. Stále dokola si v duchu procházel seznam svých věcí a přemýšlel, zda mu opravdu něco nechybí. Nic ho však nenapadalo. Neměl z toho dobrý pocit. Přesto se nakonec rozhodl, že to prozatím hodí za hlavu a půjde spát. Konec konců ty nedobré věci se vždy dříve nebo později ukážou samy.
---------------------------------------------------------------
Během noci ho ze spánku nebudily žádné noční můry, a tak se ráno probudil odpočatý a s dobrou náladou. Vypadalo to, že jeho nálada je nakažlivá, protože také Ron s Hermionou byli dobře naladění. Jednoduše se vše zdálo moc krásné na to, aby to byla pravda.
To, že se děje něco pro něj nepříjemného, zjistil, jakmile vešel do Velké síně. Všichni studenti vzhlédli od novin, které si do té doby se zájmem četli, a prohlíželi si ho, jako by ho ještě nikdy neviděli. Harry rychle došel k nebelvírskému stolu a popadl první noviny, které mu přišly do cesty.
Jakmile uviděl titulní stranu, bylo mu hned jasné, že z jeho kufru přece jen něco zmizelo. Prudce dosedl na lavičku a položil si hlavu do dlaní. Tohle mu teda opravdu chybělo.
Většinu přední strany novin zabírala jeho polonahá fotografie a bohužel tam nebyl sám. Líbal se na ní se svým bývalým přítelem Richardem. A nad fotkou byl samozřejmě umístěn nepřehlédnutelný nadpis:

"Chlapec-který-přežil je gay!"

Teď mu zbývalo jen doufat, že kouzelníci nedokážou Richarda najít pouze podle jedné mudlovské fotky.




 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lady corten | Web | 26. března 2011 v 1:27 | Reagovat

tak to vipadá, že v nebelvíru se rozpotá malá vnitřní válka, namůžu se dočkat pokračování toho co se bude dít dál, protože teď to skončilo v tom nejlepším. :)

2 Salazaret | E-mail | Web | 26. března 2011 v 5:12 | Reagovat

Ty víš jak to vždy ukončit, že?  
Ale řeknu ti, každou kapiolou je povídka lepší a lepší a lepšejšeší :D
Tahle byla opravdu super. Chudák Harry, vůbec mu ty situace nezávidím. Ty si ho umíš pořádně vychutnat a to se mi líbí.
Ale teď nevím jestli vydržím do další kapitoly čekat. Tohle totiž bude velice dlouhé a namáhavé čekání.
Ale určitě to bude stát za to! Děkuji moc a určitě se sejdeme u další kapitolky :D

S láskou Tvá Salazaret

3 yellow | Web | 26. března 2011 v 6:52 | Reagovat

Tak jsem tu byla ještě dvě minuty po půlnoci, rozhodnutá počkat na novou kapitolu. A najednou jsem se před čtvrt hodinou probudila po noci strávené s hlavou na telefonu. :D :D No, jednu výhodu to má - aspoň jsem další super kapitolu četla vyspalá.
Kapitola byla super - kouzelnické společnost jako ve středověku, Sevův skoro úsměv, pučící nepřátelství v Nebelvíru... No a nakonec jsi odpálila bombu hnojůvku. ;) Jen mě tak napadá, jestli mám tak špatnou paměť, jestli jsem to přehlídla, nebo jestli ses ještě nezmiňovala, že je Harry gay. Jak se znám, tak asi to první. :D
Děkuji za kapitolu. Jistojistě se sejdeme u té další a doufám, že to bude brzy.

4 bacil | 26. března 2011 v 10:05 | Reagovat

Teda super kapča. To jak se Ron snažil zjistit co je šikana bylo něco. No,ale ta fotka v novinách. Hm nezávidím Harrymu teď vůbec jeho popularitu. Na věži teď bude i nocovat. Doufám, že Severus tam bude s ním :-D

5 GrayLady | 26. března 2011 v 11:14 | Reagovat

Děkuji za první komentáře :-D  :-D

[1]: Máš pravdu, válka je potvora a rozlízá se úplně všude ;-) Nemohla jsem si s tím ukončením pomoct, prostě mě baví napínat čtenáře :-D  :D

[2]: Mám radost, že se ti povídka s každou kapitolou líbí víc :-)  :-)  :-) Doufám, že další kapitolka to ještě vystupňuje, protože ta mi dá asi opravdu zabrat ;-) :-D

[3]: Jej, tak já asi budu příště hlásit datum zveřejnění až na sobotu, abych věrným čtenářům ještě nezpůsobila spánkový deficit ;-)  :D  
Jinak žádný strach, tvá paměť je v pořádku. Úplně na začátku série byla jen zmínka o tom, že měl Harry v létě nějakou známost. Ale neuváděla jsem jakého pohlaví ;-) ...avšak myslím, že všichni jsme věděli, že to musí přijít :D

[4]: Páni. Nocování na věži - dobrý nápad ;-)  :-D  Možná to někdy použiju. Ale zatím určitě ne - na to je ještě situace stále moc mírná ;-)  :-D

6 Mája | E-mail | Web | 26. března 2011 v 12:39 | Reagovat

Teda to byla ale opravdu pěkná kapitola. A hádám, že ta příští bude ještě zajímavější. Ron mě pobavil, Harry potěšil, Hermiona nezklamala. Snape v tvém podání má trochu jinou povahu, než na jakou jsme zvyklí, ale líbí se mi. Udělala jsi z něj méně uzavřeného a hůře se ovládajícího člověka, ale je tak nějak lidštější.
Díky. Už se těším na další kapču. 8-)

7 Saskya | 26. března 2011 v 14:16 | Reagovat

:-) veľmi pekná kapitola
teším sa na pokračovanie :)

8 Sisa(Tachi) | Web | 26. března 2011 v 15:19 | Reagovat

Teda!O.O To som fakt nečakala- o to lepšie!:-D Scéna pri stole kde sa Snape (skoro)usmial ma naprosto nadchla!:3 Celá kapitola bola naprosto skvelá a ja ti za ňu ďakujem, zlepšila náladu a zmiernila stres^^ A tá fotka ma úplne zabila:-D By ma zaujímalo či ten kto hľadal vedel, čo hľadá, keď tak ako to vedel alebo len náhodou narazil a zneužil:-D No nič, tak si idem krátiť čas do ďalšej kapitoly a dúfať, že sa to čoskoro dozviem:-D

9 serafiiin | 26. března 2011 v 15:41 | Reagovat

Teda takhle to zase useknout! :-( Přivodíš mi infarkt..
Úžasná kapitola.
To, že Zmijozelští jsou bráni jako nižší forma člověka je otřesné a je dobrý, že alespoň Harry och-ten-slavný-hrdina, to tak nevidí :-)
Doufám, že další kapitola bude brzy, když tahle je useknutá v tom nejzajímavějším :-D
Díky :-)

10 marci | 26. března 2011 v 18:17 | Reagovat

Asi si budu muset osvěžit předchozí díly.. Byla tam nějaká zmínka o Richardovi? Jinak - krásná kapitola. Už teď se nemůžu dočkat pokračování.

11 GrayLady | 26. března 2011 v 18:30 | Reagovat

[6]: Děkuji, jsem ráda, že se ti každá z postav (včetně Snapea) v mém podání líbí :-) Chtěla jsem, aby Harry dobře poznal, že Severus je také člověk (myslím, že je to více než vhodné, když spolu mají později spát :D  :D )

[7]: Děkuji, snad se mi ho podaří vytvořit, co nejdříve... :-)

[9]: Jej, tak to vás ještě potrápím. V příští kapitole se toho o Richardovi moc nedozvíte... Jinak jako nižší forma života nejsou braní zmijozelští, ale slabí kouzelníci obecně (takže třeba i slabí nebelvír), ještě se k tomu budu v některé kapitole vracet...

[10]: Kdepak, Richarda jsem ještě nezmiňovala a koukám, že to některé z vás trochu mate... Pouze na začátku "Dlouhé cesty" byla zmínka, že měl Harry v létě známost ;-) Snad se pokračování bude líbit :-)

12 Salazaret | E-mail | Web | 26. března 2011 v 19:44 | Reagovat

[11]: Kdo mi teď očistí monitor? Příště při čtení komentíků nebudu nic jíst...
Stačila věta - (myslím, že je to více než vhodné, když spolu mají později spát...)
a já mám poprskaný monitor. Tedy vím, že časem něco spolu budou to... techtle mechtle. Ale, jakým způsobem jsi to napsala... Opravdu děkuji za úsměv na mé tváři. Těším se na to jejich - spaní :D :D

Salazaret

13 GrayLady | 26. března 2011 v 20:00 | Reagovat

[12]: :D  :D  :D  Kdo ví? Třeba spolu budou pouze spát (jakože zavřené oči, klidné dýchání a tak) :-D Kdepak, jen žertuji 8-) Jsem ráda, že jsem tě pobavila. Tvůj komentář mě také rozesmál :D

14 yellow | Web | 26. března 2011 v 20:14 | Reagovat

[5]:Neboj, spánkový deficit jsi mi nezpůsobila - stejně bych byla vzhrůru. Jen jsem byla rozhodnutá počkat a nakonec to dopadlo tak, že jsem prostě vytuhla a usnula na telefonu :D :D :D

15 serafiiin | 26. března 2011 v 23:32 | Reagovat

Ono všeobecně dost lidí, by se dalo považovat za nižší formy... :-D
Ale Zmijozelové a hlavně ti starší ročníky mezi ně opravdu nepatří ;-) :-D
A je mi upřímě jedno, co přesně se stane s Richardem... Ale co na to Severus... :-P :-D

16 assez | Web | 27. března 2011 v 11:31 | Reagovat

Souhlasím. Tato povídka se stává čím dál tím zajímavější.
Těším se na pokračování. :-)

17 Achája Eressiel | Web | 27. března 2011 v 11:44 | Reagovat

Safra, takový vývoj jsem tedy nečekala. Ale rozhodně si neztěžuju:D A zcela jistě se nemůžu dočkat pokračování:)

18 GrayLady | 27. března 2011 v 13:11 | Reagovat

[14]: :D

[15]: Uf, tak to jsem ráda, že tě hlavně zajímá Severusova reakce... Takové přání mohu splnit ;-)  :-D

[16]: Děkuji, snad si svou zajímavost dokáže udržet :-)

[17]: To jsem ráda, že nejsou žádné stížnost. Ale kdyby byly, klidně je napiš... třeba s nimi i něco udělám... Budu se snažit, aby pokračování bylo opět koncem týdne :-)

19 kejt | 27. března 2011 v 13:57 | Reagovat

ha začíná to být pěkně zamotané :D opravdu krásné těším se na další :-D

20 pája | 27. března 2011 v 19:27 | Reagovat

je to bomba:-D vážně lepší a lepší. Už se těším na další kapču:-)

21 Kitti | 29. března 2011 v 13:32 | Reagovat

Koukám, že v Nebelvíru jsou taky pěkně pomstychtiví zmetci.... ano, chápu Georgovu bolest nad smrtí své rodiny,ale tím, že si ji vybije na malým klukovi, chová se stejně jako smrtijed. A kde je pak ta hranice mezi lidskostí a zlem? Super povídka, opravdu, děkuju

22 GrayLady | 30. března 2011 v 12:30 | Reagovat

[19]: Děkuji, doufám, že se mi to pak podaří také smysluplně rozmotat :-D ;-)

[20]: Díky, uvidíme, jestli se mi to podaří ještě trošku vystupňovat :-)

[21]: Přesně tak ;-) Chtěla jsem (a ještě chci :-) ) ukázat, že špatní (a stejně tak dobří) lidé jsou ve všech kolejích... Děkuji za komentář :-)

23 Kitti | 7. dubna 2011 v 23:41 | Reagovat

Tak číhám a číhám... moc se těším na pokračování. Píšeš skvěle, super zápletka:-))) ti stupidní Nebelvíři mi pořád leží v žaludku, ale věřím, že zas Harry získá body u Snape a Zmijozelu:-)

24 eliana | 9. dubna 2011 v 19:17 | Reagovat

to si co spravila? to je super ale seknut to teraz???!!!!!!ja som zhrozena a musim vediet ako to je dalej :D napinave a fantasticke :) dufam ze pokracovanie bude velmi skoro neviem sa dockat :)

25 anonymka9 | 15. dubna 2011 v 5:53 | Reagovat

Mám dotaz další kapitola bude kdy? Už se nemůžu dočkat! Pohni!!!!!!!

26 entita | 25. dubna 2011 v 20:37 | Reagovat

nemám slov abych popsala tvoji povídku :D když sem ji četla poprvé, tak mě zaujala, ale pokaždý je to víc a víc zajímavější :) už se těšim na další pokračování, doufám, že sem brzy dorazí :D

27 GrayLady | 15. května 2011 v 13:23 | Reagovat

[23]:[24]:[25]:[26]:
Skoro o měsíc později, ale přece: Moc děkuji za vaše komentáře :-) Pokračování už je, takže podrobnějších odpovědí už moc není třeba. Jen doufám, že vám to přijde stejně dobré a napínavé i nadále. :-)

28 steiner | Web | 20. června 2015 v 13:49 | Reagovat

online pujcky domažlice 8-)

29 photograph | Web | 8. září 2016 v 15:13 | Reagovat

pujcka online do 4500 :-)

30 phosphene | Web | 9. září 2016 v 12:24 | Reagovat

pujcka od soukromnika :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama