Toto je fanfiction, která se pravděpodobně vyvine v příběh lásky dvou mužů (tedy příběh homosexuálního vztahu). Pokud takové příběhy nemáte rádi, nečtěte tento!

1. Nebelvírská msta (druhá část)

18. března 2011 v 23:59 | GrayLady |  Odstíny šedi (třetí část série)
A/N: Zdravím všechny čtenáře! Vy, kteří jste netrpělivě čekali na pokračování, jste se konečně dočkali Je mi opravdu líto, že intervaly mezi jednotlivými částmi jsou tak dlouhé. Bohužel mám málo času a jinak to prostě nejde - konec konců, pokud jste četli obsah, byli jste varováni Přesto slibuji, že se budu snažit přidávat, co nejčastěji (což však rozhodně nezaručuje nový díl každý týden). Snad se vám to čekání vyplatí.
Přeji příjemné čtení!




1. KAPITOLA - Nebelvírská msta (druhá část)

Večeře toho dne byla výborná a Harry cítil, jak úzkostlivý pocit, který ho neopustil od bitvy v Merlinově údolí, pomalu ubývá. Jeho chuť k jídlu se vrátila s plnou silou, a tak si důkladně vychutnával všechny dobroty, které měl v dosahu. Hermiona mu ochotně podávala různé mísy a šťastně se na něj usmívala. Jeho znovunalezená chuť jí zjevně dělala radost.
"To dnešní setkání se Snapem ti opravdu nezávidím," promluvil Ron a Harry se na něj podíval s povytaženým obočím.
"No, ne, že bych ti ho vůbec někdy záviděl," přiznal jeho přítel, "ale dnes ten slizoun vypadá opravdu naštvaně."
Harry se po jeho slovech podíval Snapeovým směrem a uvědomil si, že Ron má pravdu. Rozhodně se zdálo, že je Mistr lektvarů v horší náladě než obvykle. Radost ho rychle opustila a koutkem oka zahlédl, jak Hermiona vztekle šťouchá do Rona a syčí:
"To sis ty své postřehy nemohl nechat na později?"
-----------------------------------------------------------
Přibližně o hodinu později se, připravený na nejhorší, vydal do sklepení. Opravdu doufal, že se jeho odhad nálady Mistra lektvarů mýlil. Bohužel sám nevěřil tomu, že je to pravděpodobné. Během léta se stal poměrně dobrým znalcem Snapeových nálad, a když dokonce nevšímavý Ron zpozoroval zhoršení profesorovy nálady, bylo to nejspíš opravdu zlé.
Došel ke dveřím do Snapeových osobních prostor a na moment zaváhal. Možná by měl to dnešní setkání zrušit bez toho, že by se s mužem vůbec viděl. Pak však usoudil, že to by Snapeově náladě zrovna neprospělo, a tak raději jemně zaklepal. Dveře se prudce rozlétly. Špatné znamení.
"Ahoj?" pozdravil tázavě, jakmile vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Snapea nebylo nikde vidět.
"Á, tak tady ho máme, toho nejnebelvírovatější nebelvíra ze všech!"
"Ó ne," pomyslel si Harry, "snad není zase opilý?"
Snape vyšel ze své ložnice a na první pohled se nezdálo, že by byl opilý. Nicméně v pravé ruce držel poloprázdnou láhev koňaku. Harry si tiše povzdechl. Zdálo se, že starší muž má problém s návykem na alkohol. Rozhodně nemohlo být normální ani zdravé se tak často sám opíjet. Na druhou stranu - bylo jednou za měsíc často? Ve skutečnosti už to bylo poměrně dlouho od té doby, co poprvé zjistil, že se Mistr lektvarů opil. Harry si nebyl jistý, co si má myslet. Pamatoval si však, že by člověk neměl pít sám, protože právě to mohlo vést k alkoholismu. A tak se v ten moment rozhodl dělat Snapeovi společnost.
"Proč pijete?" zeptal se rovnou.
"Ano, ano," pokyvoval si pro sebe Snape a úplně Harryho otázku ignoroval, "Nebelvíři za vším hledají nějaký důvod."
"A není snad za vším nějaký důvod?" zeptal se klidně Harry a posadil se na židli v kuchyni.
"Ó, to ano," řekl Snape, také si sedl na židli, a pak se k němu naklonil a spiklenecky zašeptal: "Ale někdy může být skrytý."
"Aha," zamumlal Harry a ostražitě hlídal pohyby láhve, se kterou Snape prudce houpal těsně vedle nohy stolu.
"Ale vy nebelvíři," odfrkl si Snape pohrdavě, "jste jen banda sebestředných pitomců. Myslíte si, že vy jste ti nejstatečnější, nejchytřejší a že máte vždy pravdu. A víš co?!" Snape postupně zvyšoval hlas a nakonec na Harryho zařval: "NEJSTE A NEMÁTE!"
Harry se v židli posunul, co nejdále a upřímně doufal, že Mistr lektvarů nebude chtít použít hůlku. Starší muž však jen pokračoval v křiku:
"I ten sebehorší zmijozel je lepší než kterýkoliv nebelvír. Je ti to jasný?"
"Samozřejmě," souhlasil, co nejpřesvědčivěji Harry. Už od dětství věděl, že s opilým člověkem nemá cenu se hádat. I když pravda byla, že hádat se strýcem Vernonem nemělo cenu nikdy.
"Prý: samozřejmě," napodobil ho posměšně Snape, "Ale co bych od tebe mohl chtít? Jsi jen zatracený nebelvír."
Po tom sdělení si muž upřímně povzdechl a hluboce si loknul z láhve.
"Dej si taky, Pottere," řekl pak a natáhl k Harrymu ruku s flaškou.
"Ne, děkuji." Popravdě si myslel, že jeden opilý člověk stačí až kam.
"No, samozřejmě," rozzlobil se opět Snape, "málem bych zapomněl, že naši zlatí nebelvíři nepijí společně s odpornými zmijozeli."
Opravdu se zdálo, že měl dneska starší muž na rozdíl od Harryho velice mizerný den.
"Nechceš mi říct, co se stalo?" zeptal se nakonec Harry.
"Nic se nestalo. Nic neobvyklého. Stalo se jen to, co vždy."
"A to je co?" vyzvídal dál a naklonil se blíž k Mistru lektvarů, který se nyní opíral hlavou o stůl, "Co to je to, co se stává vždy?"
"Vždy nad námi vyhrajete," zamumlal Snape tak tiše, že ho Harry téměř neslyšel.
"Kdo vyhraje?" nechápal, "Nad kým?"
"Nebelvíři," řekl zhnuseně starší muž a upřeně se na mladíka podíval, "vy zasraní nebelvíři. Vy stejně vždycky vyhrajete."
Harry na něj zůstal jen překvapeně zírat, a tak si Snape se zaduněním opřel čelo o stůl a opakoval:
"Vy zasraní nebelvíři."
"Myslím, že bys to už neměl pít," vysoukal ze sebe mladík nakonec, "tu svou nesnášenlivost už přeháníš."
"Já že přeháním?" prudce vykřikl Snape. Zvedl hlavu a na moment se zdálo, že se rozesměje nebo rozbrečí, z čehož každá představa Harryho dost vyděsila. Muž se však rychle uklidnil a vrátil hlavu na stůl.
"Nic nechápeš," zamumlal, "my jsme také lidi."
Tentokrát už bylo Harrymu jasné, o kom Snape mluví.
"Samozřejmě, že jste také lidi," řekl tedy chlácholivě. Konec konců o tom, že studenti ze zmijozelu byli lidského druhu snad nebylo pochyb, nebo ano?
Chvíli bylo ticho. Pak Snape otočil hlavu, kterou měl stále položeno na stole, aby na Harryho viděl. Opíral se tedy o stůl levou tváří a na čele a části nosu se mu rýsoval červený flek z otlačení. Některé z vlasů mu visely přes oči a v rukou svíral láhev s alkoholem, jako by byla jediný smysl jeho života. V ten okamžik se v Harrym zvedla obrovská vlna soucitu. Jak si vůbec kdy mohl myslet, že tento muž nemá srdce?
"Opravdu to víš?" ujišťoval se Snape a bedlivě ho zkoumal.
"Ano, opravdu to vím," sebejistě potvrdil Harry.
"Tak to hlavně nezapomeň," zamumlal ještě muž záhadně, a pak zavřel oči.
"Ó ne, ne," vykřikl mladík a vyskočil ze židle, "tady spát nemůžeš. Ráno by tě hrozně bolely záda."
Snape opět otevřel oči.
"A co tedy navrhujete, pane Pottere?"
"Co třeba jít do postele?"
"Ach ano. To zní jako výborný nápad," souhlasil muž překvapivě přívětivě, nicméně vůbec nenaznačil, že by měl v úmyslu se pohnout.
"Vstávej," poručil Harry nejistě, ale nedočkal se žádné reakce. Nezbylo mu tedy nic jiného, než se pokusit Snapea přesunout. Konec konců nebylo to nic, co by už nezažil. Vytáhnul tedy muže na nohy a snažil se jej dopravit ke dveřím, o nichž si myslel, že vedou k ložnici.
"Co to sakra děláš?" zabručel Snape, jakmile se Harrymu podařilo udělat s ním první krok.
"Přesouvám tě do ložnice."
"Ach ano. To zní jako výborný nápad," zopakoval muž stejně laskavě.
"Hmm.
Harry neměl ani tušení, že je to od kuchyňského stolu k těm dveřím tak daleko. Snape se sice nebránil, ale ani zrovna nespolupracoval, a tak se Harrymu velmi ulevilo, když po urputném boji zjistil, že za dveřmi, ke kterým zamířil, se opravdu skrývá postel. Jednou rukou strhnul přehoz, a pak na ni staršího muže trochu nešetrně odhodil. Po chvilce váhání mu také sundal boty a přehodil přes něj deku. Vteřinku před tím, než opustil místnost, se mu zdálo, že slyší lehké chrápání. Tiše se pro sebe zasmál - Snape byl opravdu plný překvapení.
---------------------------------------------------------
Harry opustil Snapeovy místnosti a zůstal rozpačitě stát přede dveřmi. Při pohledu na hodinky zjistil, že ještě není ani osm hodin a on teď nevěděl, co s volným časem. Jistě, mohl by jít zpět do Nebelvírské věže, to se mu však příliš nechtělo. Neměl náladu na neustálý hluk, který ve věži panoval. Rozhodl se tedy, že se bude chvíli potulovat po hradě. Možná mu to i připomene klidné letní dny.
Vydal se do spletitých koridorů hradu a nechal se unášet jejich šepotem. Alespoň se zdálo, že mu šeptají. Naváděly ho: "Pojď tudy. Tudy." Nebyla však slyšet žádná slova, byl to jen takový zvláštní pocit, který Harry v posledním roce cítil v chodbách Bradavic stále častěji. Většinou ho ta skrytá kouzelná slova dovedla přímo za Snapem. Nicméně teď si byl jistý, že Mistr lektvarů spí ve své ložnici a byl tedy zvědavý, kam ho chodby vedou. Pokud ho tedy opravdu někam vedou.
Pokojně si vykračoval už několik minut, když jeho rozjímání poprvé vyrušil hluk. Pokračoval směrem, ze kterého rušivé zvuky vycházely, a brzy mohl zřetelně rozeznat jednotlivé lidské hlasy.
"Tak co bude?" uslyšel nakonec slova a s nimi i hlas mluvícího. Jmenoval se Gregor a byl v pátém ročníku v Nebelvíru. Byl jedním ze studentů, kteří pocházeli s Merlinova údolí.
"Pohni s sebou, ty malý smrade!" přidal se další hlas, ke kterému Harry nedokázal přiřadit jméno. Byl si však jistý, že také patří do Nebelvíru.
Pomalu se plížil k rohu chodby, za kterým se studenti skrývali, a špicoval uši. Nevěděl, co se tam děje, ale přesto cítil, jak mu po těle naskakuje husí kůže.
"Ocius!" bylo proneseno zaklínání třetím hlasem a všichni tři nebelvírští mladíci se zlomyslně rozesmáli. Harrymu se zrychlil tep.
"Ale no tak, slizoune, musíš důkladněji trénovat!" ozval se znovu chladně Gregor, "Tohle dělá ten tvůj tatík denně." A opět následoval smích.
Harry se konečně dostal na konec chodby a to, co uviděl, mu na chvíli vyrazilo dech. Tři nebelvírští studenti stáli pohodlně opření o zeď a hůlkami mířili na nějakého jiného studenta, který měl ruce svázané za zády, klečel na kolenou a nepřirozenou rychlostí jim olizoval boty.
"Co to tu děláte?!" vyjekl nakonec, čímž si získal pozornost všech čtyř.
"Klid, Pottere," promluvil Derek, kterého teď Harry podle vzhledu poznal, "to je jen zmijozel."
Všichni tři se opět rozesmáli a Harry měl pocit, jako by mu někdo dal ráno do žaludku. Teď by si dal se Snapem panáka velice rád.
"Jen zmijozel?" opakoval nahlas a snažil se ovládat svůj vztek.
"Jasně," potvrdil Gregor a plivl na studenta pod sebou, "a jeho táta je určitě jedním z těch vrahounů."
"Okamžitě-ho-nechte-být," slabikoval zuřivě Harry. Copak se celý svět zbláznil?
"Co blbneš, Pottere?" přidal se třetí Nebelvír - David.
"Co já?!" přestával se ovládat Harry, "Co tu blbnete vy?! Vždyť je to student jako vy!"
"Ty se zbláznil, Potter," ozval se znovu Gregor, "vůbec není jako my. Je to zatracenej zmijozel!"
Harry zvednul hůlku.
"Říkám to naposledy: odložte hůlky a dejte mu pokoj!"
"To tak," rozesmál se Derek a ostatní se přidali. Harrymu došla trpělivost.
"Mdloby na tebe!" zakřičel třikrát za sebou tak rychle, že nebelvíři ani nestihli obrátit hůlky proti němu. Padli k zemi jako zkamenělí.
Pak namířil hůlkou na zmijozelského, který se stále snažil olizovat jejich boty.
"Finite incantatem!"
Jakmile ukončující zaklínadlo zafungovalo, naplnilo chodbu hlasité vzlykání. Harry pomalu přešel k malému zmijozelovi. Nedokázal si ho sice zařadit, ale vypadal maximálně na studenta třetího ročníku. Rozvázal mu ruce a čekal, že se chlapec dá hned na útěk jako raněné zvíře. A tak ho překvapilo, když se zachráněný místo toho vrhl na jeho plášť a zoufale se ho držel. Posadil se tedy na zem, vzal si chlapcovy ruce do dlaní a lehkou masáží v nich pomáhal obnovit správný krevní oběh.
"Ukaž mi jazyk," nařídil laskavě, když se zmijozelovo vzlykání zmírnilo.
Chlapec chvíli jen nehybně seděl a pokračoval v zírání na zem, pak však přece jen poslechl. Jazyk měl ošklivě opuchlý a sedřený až do krve. Harry soucitně sykl, pak jemně podržel chlapcovu hlavu a zamumlal:
"Remedium!"
Zranění na jazyku se okamžitě znatelně zlepšila, avšak zůstal mírně opuchlý.
"Páni," promluvil poprvé zmijozelský student a opatrně zkoušel jazykem pohybovat.
"Jo," povzdechl si souhlasně Harry, "ale stejně bys měl navštívit Madam Pomfreyovou."
Chlapcova pozornost však už byla jinde. Pozoroval tři nehybná těla a mírně se třásl.
"Nechápu to," přiznal tiše po chvíli.
"Ani já ne," řekl Harry a pohladil chlapce po zádech.
Seděli tiše vedle sebe, přestože se Harry vůbec necítil klidný. Bublal v něm vztek. Nechtěl však mladého zmijozela vystrašit a poškodit ještě více, než už byl.
"Pojď," řekl nakonec, "doprovodím tě k vašim místnostem."
"Jsi nebelvír," protestoval chlapec, "nevíš, kde máme místnosti." Mladíkova odbojnost Harryho potěšila.
"Řekněme, že toho vím víc, než jiní nebelvíři," řekl a mrkl na něj. Zmijozel se nejistě usmál, ale po chvilce už se dokonce smál a to, když viděl, jak Harry před nimi nešetrně levituje tři provinilce.
-------------------------------------------------------------
Harry doprovodil chlapce až ke vchodu do jejich sborovny, a pak zamířil se třemi levitujícími těly ven ze sklepení. Jestli se s takovými problémy Snape potkával denně, nebylo divu, že měl tak mizernou náladu. Harry se v tu chvíli z celé duše styděl za to, že chtěl být raději v Nebelvíru. Myslel si, že členové jeho koleje jsou odvážní a čestní, ale co bylo odvážného a čestného na napadení mladšího studenta v početní převaze?
Nějakou dobu uvažoval, že by ty tři útočníky naservíroval Snapeovi. To by však asi nebyla ta správná volba - obzvlášť s náladou, ve které muž dnes byl. Gregor možná cítil, že se jen mstí za to, co smrtijedi provedli jeho rodině, ale přesto musel důkladně pochopit, že si pro to vybral nesprávnou oběť. Harry by mohl pochopit mstu, dokonce vražednou mstu, na smrtijedech. Ale mstít se na jejich dětech? To bylo opravdu špatné. Kromě toho rodiče toho chlapce ani nemuseli být smrtijedy.
I přes všechny tyto myšlenky ho však vztek pomalu opouštěl. Zůstal jen smutek a zmatek. Kdy se nevraživost mezi kolejemi změnila v nenávist? Nebo to tu bylo vždy a on to jen neviděl? V každém případě teď přišel čas na změnu, nebo alespoň na pokus o ni.
Došel ke statným dubovým dveřím a zaklepal. Trvalo téměř minutu, než se dveře otevřely.
"Dobrý večer, profesorko," oslovil ženu, která otevřela, "přišel jsem ohlásit několik vážných přestupků."
Profesorka McGonagallová jedním pohledem přejela těla studentů, která plula za ním a svižně mu pokynula dovnitř.
- - - - -



 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anonymka9 | 19. března 2011 v 7:44 | Reagovat

Nádherné velice nádherné je tak dál je to boží :-)

2 lady corten | Web | 19. března 2011 v 8:55 | Reagovat

pěkný díl, opilý Severus byl úžasný :-D a Harrymu se otevřeli oči, moc se těším na pokračování

3 Saskya | 19. března 2011 v 11:13 | Reagovat

veľmi pekná kapitola :-)

4 eliana | 19. března 2011 v 11:31 | Reagovat

ty brdo super dlho som tu nebola, a vies ako velmi ma potesila dalsia kapitolka :) dakujem :)
opity severus? dobry napad aj s tou nenavistou k nebelviru. a ti chalani no hnus ved to je prachsprosta sikana dufam ze s nimi Mcgonagalova zatoci a to poriadne :) uplne si ma dostala zase :) uz sa neviem dockat pokracovania :D

5 entita | 19. března 2011 v 12:27 | Reagovat

nádhera můžu jen doufat že tu přibude další kapitolka co nejdříve.. Škoda jen že Harry není ve Zmijozelu, měla sem ho vždy raději :D
Tak šup sem s dalším pokračováním :-D

6 zulík | 19. března 2011 v 13:06 | Reagovat

Páni to bolo tak pekné že sa zastal toho chlapca.Kedy bude pokračko? :-P

7 yellow | Web | 19. března 2011 v 13:31 | Reagovat

Spojení slov "opilý Severus" bych rozhodně nazvala oxymoronem. Vůbec mi to k němu nesedí. Ale pro mě za mě :D Nemám s tím větší problém.
No a konečně se Potterovi otevřely oči a poznal, všemi milovaní a obdivovaní Nebelvíři nejsou všichni odvážní, čestní a spravedliví.

8 bacil | 19. března 2011 v 14:36 | Reagovat

Teda super kapča. Harry se zachovla opravdu dobře. No Severus by to s tím alkohohlem neměl tak přehánět. Ten bolehlav mu nezávidím. No i když je mistr lektvarů tak snad na to něco bude mít
Krásná kapča a moc se těším na další :-D

9 kitty | 19. března 2011 v 14:59 | Reagovat

teda opravdu nádherná série povídek, dneska sem to přečetla od začátku až sem a opravdu se už nemůžu dočkat pokračování, moc krásné :-)

10 serafiiin | 19. března 2011 v 16:28 | Reagovat

Také jenom lidé. Vystihla jsi to skvěle..
A jen doufám, že Severuse nebude moc bolet hlava - má potom přeci ještě horší náladu :-D
Těším se na další kapitolu a šíleně doufám, že nebude za tak dlouho - všechny rozepsané povídky teď mají dlouhé intervaly v přidávání kapitol a já pomalu ale jistě blázním.. :-(
Potřebuju denní dávku fanfiction ;-)

11 Achája Eressiel | Web | 19. března 2011 v 17:49 | Reagovat

Severus totálně na mol je i pro mou představivost zápřah:D Ale bylo mi ho trochu líto a když došlo na to zvěrstvo v chodbě, bylo mi ho líto hodně. Díky Merlinovi, že Harry by zachránil snad kohokoli. Když už páchají takové věci i nebelvíři... Aspoň, že jeden má rozum:)
A když jsem viděla název příští kapitoly, popadl mě zvrácený záchvat veselí:D

12 Kuro-nii | Web | 19. března 2011 v 19:33 | Reagovat

Když je Severus na mol, je opravdu hodně upovídanej...xD To se mu musí nechat...xD :D
jinak božee ty tři bych skopala do krichliček a něco škaredého jim udělala blbci jedni...xD
Nádherná kapitolka a už se nemůžu dočkat další...xd

13 Salazaret | E-mail | Web | 19. března 2011 v 20:26 | Reagovat

Ano! Severus se pěkně zřídil a jak jsi říkala, neměl by člověk pít sám. Harry se klidně mohl přidat! To je pak větší sranda, ale zase kdyby se měl vyrovnávat s následky... Hm nevím nevím, co by se stalo...
Kapitolka byla fakt úžasná. Nebelvíři jsou tedy parchanti. Aspoň, že Harry toho prcka zachránil včas.
Název další kapitolky zní docela drsne... Takže to praskne? Hnedle takhle na začátku? Husté!

Teď se opravdu těším! Prosím prosím snad kapitolka bude co nejdříve. Ale neboj já jsem ochotna čekat i roky :D:D

Děkuji za super počteníčko a určitě se ještě ozvu :D:D

Tvá Salazaret

14 marci | 19. března 2011 v 20:39 | Reagovat

Strašně pěkná kapitola. Doufám, že Minerva to nezamete pod koberec, jako by to udělal Brumbál.
Těším se na pokračování. :-)

15 Sisa(Tachi) | Web | 19. března 2011 v 22:08 | Reagovat

Úžasné:) Tak trochu neviem, čo povedať, ale opitého Severusa rozhodne obľubujem, rovnako tak tú záchrannú akcičku a pridávam sa k dúfaniu, že to nebude zametené pod koberec. Btw. názov budúcej kapitoly je veľmi..zaujímavý:-D

16 GrayLady | 20. března 2011 v 14:11 | Reagovat

[1]: Děkuji, budu se snažit :-)

[2]: Děkuji za komentář, jsem ráda, že se ti Severus líbil :-)

[3]: Děkuji, to mám radost, že se mi povedla :-)

[4]: To je skvělé, že tě má povídka dokáže tak potěšit :-) Mě zas moc potěšil tvůj komentář. Děkuji ti za něj :-)

[5]:S tím pokračováním to zas tak rychle nevidím ;-)  :-D Ale žádný strach, Harryho zmijozelských vlastností si ještě užijeme dost :-) Díky za komentík.

[6]: Alespoň Harry musí přece být opravdu čestný nebelvír ;-) No, já nevím, co s tím pokračováním - možná tak za měsíc, za dva :-P :D ;-) Díky za komentík.

[7]: Dělalo mi velký problém tu situaci napsat alespoň trošku uvěřitelně a vím, že ne každému čtenáři se opilost k Severusovi hodí. ;-) Jeho motivy budou snad trochu jasnější po přečtení třetí kapitoly, kde se konečně podíváme na děj také z jeho hlediska :-) Děkuji za komentář :-)

[8]: Harry přece musí být ten pořádný správňák :-D Jak uvidíme později (asi ve třetí kapitole), on to Severus s alkoholem až tak nepřehání, jen měl chudák hodně špatný den :-D Děkuji za komentář.

[9]: Děkuji za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti všechny mé povídky líbí. A doufám, že si tvou přízeň zachovají i nadále :-)

[10]: Jsem moc ráda, že se ti kapitola líbila. Budu se snažit další kapitolku přidat, co nejdříve, ale na "denní dávku" kapitol to opravdu nevidím :D  ;-) Díky za komentík :-)

[11]: Ano, chudák Severus to má teď opravdu těžké - jen počkej až uvidíš, jak špatný pro něj byl ten den ;-) Jsem opravdu hodně zlomyslná :-D
Snad tě tedy příští kapitola nezklame :-) Díky za komentář :-)

[12]: Mám radost, že se ti kapitola líbila a žádný strach - ti tři provilnici rozhodně budou potrestáni ;-) Díky za komentík :-)

[13]: To jsem moc ráda, že máš takovou výdrž v čekání :-) ale neboj - roky to trvat nebude :D
Ano, praskne to už takhle na začátku. Přece jen Severus si musí poupravit svůj názor včas ;-) A jsem zvědavá, jak se ti bude líbit způsob, jakým vše praskne :-) Děkuji za komentář :-)

[14]: Kdepak, nic se zametat pod koberec nebude :-) A děkuji za pochvalu i za komentář. Těší mě, když se kapitoly líbí.

[15]: To mám radost, že se ti opilý Severus líbil :-) dalo mi velkou práci to napsat.
Snad se ti pak bude líbit i celá kapitola, která se pod tím názvem schovává :-) Děkuji za komentář.

17 Salazaret | E-mail | Web | 20. března 2011 v 18:41 | Reagovat

Tohle se nedělá víš. Takhle mě navnadit. Teď budu neustále myslet na to jak se do dozví. Jak to praskne. Co se stane... Ach jo...
Asi nevíš přibližné datum, kdy by jsme se to mohli dozvědět i my? Čtenáři? Hm?

Opavdu děkuji a teď se těším víc víc a vííííííc :-D  :-D

Tvá Salazaret

18 yellow | Web | 21. března 2011 v 6:53 | Reagovat

[17]: Přesně. Do slova a do puntíku souhlasím se Salazaret. To se nedělá ;) :D Kdo pak má dělat i něco jinýho, než neustále kontrolovat, jestli ses nesmilovala :)

19 GrayLady | 21. března 2011 v 8:35 | Reagovat

[17]:[18]: Muhahahaaa! :D  :D

Další kapitolu vídím tak na pátek ;-) dřív pravděpodobně ne a později snad taky ne ;-) ale i pro mě samotnou je to dost nepředvídatelný :-(  :D

20 Salazaret | E-mail | Web | 21. března 2011 v 13:46 | Reagovat

Pátek? Pááááátek? Super! Miluji pááááátky :D :D :D

21 Kat | 22. března 2011 v 7:20 | Reagovat

Nádherná kapitolka líbila se mi od začátku až do konce :) Harry je chudák tohle vydět od své vlastní koleje :( ale líbilo se mi jak se zachoval a ta část se Snapem mě taky pobavyla :) Už se nemůžu dočkat pokračování. Teď mě tak napadlo dozví se ostatní zmijozelští co Harry udělal?

22 yellow | Web | 22. března 2011 v 7:37 | Reagovat

[19]: Skvělý, skvělý, skvělý :D Jen doufám, že je to tento pátek :) Aby to nebyl příští, popříští... *just joking*

23 GrayLady | 25. března 2011 v 12:10 | Reagovat

[20]: Myslím, že spousta lidí miluje pátky :D a nebude to mojí povídkou... :D

[21]: Děkuji, mám radost, že se ti první kapitola líbí. Kdo ví, co vědí a nevědí zmijozelští? Jsou to záhadné bytosti ;-)  :-D

[22]: Super, skvělá výmluva :-D Já vlastně nenapsala, který pátek to bude... :-? takže dneska asi neeee :-P :D

24 Salazaret | E-mail | Web | 25. března 2011 v 13:32 | Reagovat

[22]:Dneska ne? Hm... Já budu plakat... A ten příští? :) :)

25 anonymka9 | 25. března 2011 v 13:39 | Reagovat

Můžu se zeptat za jak dlouho dojde asi další kapitola? Strašně se těším na další kapitolu, a nemůžu se dočkat!!! ;-)

26 yellow | 25. března 2011 v 20:17 | Reagovat

[23]: Sakra, sakra. To sem zas něco nadnesla. :( Že nás jenom tak škádlíš? *pěkně prosím, smutně koukám*

27 GrayLady | 25. března 2011 v 20:19 | Reagovat

[24]:[25]: Jej, já o tom neurčitým pátku jen trochu vtipkovala ;-) Kapitolka bude určitě ještě dnes v noci (kolem půlnoci jako obvykle). Takže vesele pokračujte v těšení se :-D ;-) :D

28 GrayLady | 25. března 2011 v 20:20 | Reagovat

[26]: Jak už je zřejmé - ano, yellow, škádlím :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama