A/N: Drazí a milí, musím přiznat, že když jsem do obsahu povídky psala, že mezi jednotlivými kapitolami budou dlouhé intervaly, sama jsem nečekala, že budou až tak dlouhé. Snažím se, aby se už v těchto počátečních kapitolách vyskytovaly malé navazující body k pozdějšímu ději, a tak téměř každý odstavec píšu celou věčnost. Navíc mě neustále napadají "úžasné" situace a rozhovory, které přijdou později, což mi výrazně přebíjí současný děj (díky čemuž však už mám napsanou velkou část sedmé, osmé a patnácté kapitoly ;-) ). Pro ty, kteří rádi trošku předem nakukují do děje, jsem do obsahu připsala názvy kapitol až do šestnácté (tou dobou budeme ve světě HP někde v listopadu, doufám, že my to stihneme mnohem dříve;-)).
Vzhledem k tomu, že (jak jsem byla několikrát upozorňována;-)) mívám v textu dost chyb, byla bych velice ráda, kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo by byl ochoten dělat mi betu. Také chci říci (napsat;-)), že pokud někdo rád kreslíte snarry obrázky (bez ohledu na to, zda by se hodily k tomuto příběhu) a chtěli byste se o ně podělit tady, velmi ráda je zveřejním. K těmto účelům jsem založila mail odstinysedi@gmail.com, samozřejmě můžete psát i z jiných důvodů, ale nečekejte moc rychlou odpověď.
To by bylo z této neobvykle dlouhé autorské poznámky asi všechno. Doufám, že si následující kapitolu užijete alespoň tolik jako já její psaní ;-) Moc se těším na vaše komentáře, protože, i když se to teď zdá jako dobrý (či špatný?) vtip, nutí mě psát více a rychleji :-) ;-)
Varování: V následujícím ději najdete mírné zmínky o sexuálních praktikách a vandalismu.
4. Kapitola - Nechtěná publicita
Byly dny jako tento, kdy Harry Potter opravdu nesnášel své jméno. Ať šel kdykoliv kamkoliv ze všech stran se ozývalo šeptání, ve kterém se neustále opakovalo jedno slovo - "Potter". Od té chvíle, co se studenti Bradavic dozvěděli z novin, že slavný hrdina je gay, nemluvili o ničem jiném.
Harry se to vše snažil ignorovat, vždyť podobná pozornost pro něj nebyla ničím novým. Tentokrát se ty pohledy však ignorovat nedaly. Někteří chlapci se mu vyhýbali jako by měl mor a jiní se k jeho překvapení při pohledu na něj zuřivě červenali. Dívky každého věku se nad jeho polonahým obrázkem chichotaly a zjevně si ho snažily představit bez oblečení. Starší členové zmijozelské koleje na něj pokřikovali urážky.
"Prostě je ignoruj, Harry," radila mu toho dne už po několikáté Hermiona.
"Jasně, kámo," přidal se Ron, "vždyť víš, že je to zas přejde."
Harry už se nadechoval k tomu, že odsekne něco nepříjemného, protože tyhle rady mu opravdu nepomáhaly, když zrzek ještě dodal:
"Stejně ti jen závidějí."
Harry několikrát zamrkal a zmírnil své rychlé tempo chůze.
"Cože?" zeptal se a udiveně si svého kamaráda prohlížel. Ron celý zrudnul, ale statečně odpověděl:
"No, vždyť víš, mnoho z nich by také chtělo zažít nějaký tajný a zjevně vášnivý vztah plný sexu."
Harry se na něj jen překvapeně díval. Tohle by ho rozhodně nikdy nenapadlo. A navíc od kdy Ron veřejně používá slovo "sex" před Hermionou? Zatřepal hlavou. Takže mu možná někteří studenti jen závidí? Když se to vzalo kolem a kolem, rozhodně bylo, co závidět. Tato myšlenka vyvolala Harrymu na tváři úsměv.
"Tak vidíš," ozvala se znovu Hermiona a také se usmála, "takhle je to rozhodně lepší."
V tu chvíli však vešli do chodby před třídou lektvarů a znovunalezený mír zničila Pansy.
"Hej, Pottere," vykřikla zmijozelská dívka, "nechceš si sundat hábit, abychom se mohli přesvědčit, že tělo na té fotce je skutečně tvoje?"
Skupina studentů kolem ní se po té otázce rozesmála, ale přesto se zdálo, že jsou opravdu zvědaví, co Harry udělá.
"Pročpak, Pansy? Zaujalo tě snad to, co jsi viděla?" reagoval Nebelvír.
Tentokrát se rozesmáli Harryho kamarádi. Dívka párkrát překvapeně zamrkala, pak odsekla:
"Ani ve snu." A obrátila se k němu zády.
"Teda, Harry," řekl Ron uznale, "to bylo vážně dobrý."
Černovlasý mladík se usmál. Možná bylo lepší být středem pozornosti kvůli něčemu, co opravdu udělal - nehledě na to, že to udělal velice rád a několikrát -, než za činy, které mu přisoudili druzí. Na tvář se mu opět vrátil úsměv. Neměl se vůbec za co stydět. Lidé, na kterých mu záleželo, už dávno věděli, že je gay a neodsuzovali ho a zbytek kouzelnického světa ať se jde bodnout.
Právě v ten moment se otevřely dveře do učebny lektvarů a Harrymu došlo, že od začátku tohoto školního roku je tu vlastně ještě jeden člověk, na kterém mu záleželo. A tento člověk až do dnešního rána pravděpodobně vůbec netušil, jaká je jeho sexuální orientace.
Mladík vešel dovnitř, posadil se na židli a pozorně se na svého profesora zahleděl. Bude mít Snape s jeho orientací problém? Je pravda, že se stýkali hodně často, bojovali spolu, někdy dokonce bojovali tělo na tělo… to by druhému muži mohlo být nepříjemné.
Harry sledoval profesora lektvarů celou vyučující hodinu a to, co viděl, ho právě nepotěšilo. Nejenže na něj starší muž vůbec nemluvil, ale také se na něj po celou dobu nepodíval. Jednoduše ho úplně ignoroval. Bude si s ním muset na jejich odpoledním setkání promluvit a zjistit, co se děje. I když… jak moc bylo pravděpodobné, že profesorův postoj vůči němu ovlivnilo něco jiného než ten článek?
Hodina nakonec skončila, Harry si sbalil věci a zkroušeně se loudal ze dveří. Mezi dveřmi do něj loktem vrazil Malfoy a zlomyslně poznamenal:
"Tak se zdá, ty buzerante, že Snapeovi už nestojíš ani za urážku."
Po těch slovech Nebelvír zamrzl na místě a jen sledoval, jak Draco se zlomyslným smíchem odchází. Byla to doslova rána pod pás a Nebelvír ani netušil, jak na to reagovat. Měl totiž nepříjemný pocit, že by blonďák mohl mít pravdu.
____________________________________________________________
Harryho podezření byla ještě podpořena v době oběda, kdy dostal od Severuse Snapea vzkaz. Stálo v něm, že jejich dnešní setkání ruší a odkládá na neurčito.
"Děje se něco, Harry?" zeptala se tiše Hermiona, když si všimla výrazu na jeho tváři, a Harry na okamžik zatoužil všechno jí povědět. Bohužel nemohl, Brumbál stále trval na tom, aby cvičná setkání zůstala tajná.
"Nic důležitého," odpověděl tedy a usmál se, aby zmírnil její starosti. Pak se otočil k hlavnímu stolu a snažil se očima spojit s profesorem lektvarů. Chtěl potvrdit, že je všechno v pořádku a on si jen dělá zbytečné starosti. Snape se však na něj ani tentokrát nepodíval.
"Harry!" zavolal na něj Dean, ve chvíli, kdy se začal zvedat od stolu.
"Hmm?" zareagoval, s myšlenkami stále ještě u svého spolubojovníka.
"Proč si nám neřekl, že ten tvůj bývalý je takový fešák?"
Nebelvíři se rozesmáli. Nezdálo se však, že by to mysleli nějak zle.
"Jo, Harry," přidal se Seamus, "mohl ses podělit alespoň s námi, co hrajeme za oba týmy."
Tato poznámka vyvolala další salvu smíchu. Harry se chystal odpovědět, ale byl přerušen chladným hlasem zpoza jeho zad:
"Copak, Pottere? To už jsi tak zoufalý, že balíš své spolužáky? Neměl bych se začít bát?"
"Žádný strach, Malfoyi," odsekl pohotově Harry a zamračil se na svého soka, "v každém případě jsi až na konci mého seznamu."
"To vypovídá jen o tom, že nemáš téměř žádný vkus," nevzdával se blonďák.
"Má rozhodně lepší vkus než ty, Malfoyi!" přidal se do hádky Ron a zvedal se z lavice, aby zaujal obranný postoj. Při svém snažení však pravděpodobně strčil do vedle sedící Ginny. Dívka upustila džbán, ze kterého si právě nalévala, a po celém stole se rozlila dýňová šťáva. Všichni v dosahu rychle vyskočili, aby jim tekutina nestekla na hábity a vytáhli hůlky.
"Nebelvíři," odfrkl si pohrdavě Malfoy a s povýšeneckým pohledem odešel.
"Nemůžeš dávat lepší pozor?" osočil se Ron na sestru, jakmile byl Zmijozel z dohledu. Pravděpodobně se těšil na pořádnou hádku a teď ho mrzelo, že vše tak rychle skončilo.
"Trhni si, Rone," odsekla Ginny a vydala se pryč. Zrzek se za ní chvíli díval, a pak se otočil na Harryho a Hermionu.
"Co to dnes se všemi je?"
Harry odměnil jeho otázku jen pokrčením ramen a vrátil se k jídlu a ke svým chmurným myšlenkám. Hermiona se nadechla k odpovědi, potom však jen zakroutila hlavou a vzala si příklad z Harryho. Ron na ně nějakou dobu hleděl a dával jim šanci odpovědět. Nakonec se však nejspíš rozhodl, že nejlepším řešením bude pořádně se najíst a přidal se k nim.
Harry mu to trochu záviděl. Rád by hodil nepříjemné myšlenky za hlavu tak snadno jako jeho kamarád. Taková schopnost by mu přišla vhod nejen teď, ale také v mnohem vážnějších situacích. Možná to bylo něco, co by měl trénovat. Podíval se na Rona, který se spokojeně nacpával kuřecím stehnem. Ano, rozhodně by to měl trénovat.
___________________________________________________________
Pravdou bylo, že během odpoledního vyučování se mu nepříjemné chování studentů dařilo ignorovat mnohem lépe. Neměl v hlavě prostor na to, aby ho trápily jejich podivné pohledy a zjevné pomluvy. Všechny jeho myšlenky se točily pouze kolem jednoho člověka - Severuse Snapea. Co si počne, pokud má Mistr lektvarů s jeho orientací opravdu problém?
"Pane Pottere!" vytrhnul ho ze snění ostrý hlas profesorky McGonagallové, "Je mi jedno, jaké máte dnes problémy. V této hodině budete dávat pozor! Pět bodů z Nebelvíru! A pokud Vás budu muset napomenout znovu, bude z toho školní trest!"
"Ano, profesorko," zamumlal Harry, "Omlouvám se."
Po zbytek dvouhodinovky se usilovně snažil soustředit na probíranou látku. Poslední, co mu k tomuhle "skvělému" dni chybělo, by byl školní trest. I když…co kdyby si obstaral trest u profesora Snapea? Rozhodně by tak získal dobrou příležitost k rozhovoru. Otázkou však bylo, zda to stálo za to. Bylo nepochybné, že jakmile jednou přijde do sklepení na školní trest, bude si ho muset opravdu odpracovat - ať už jejich rozhovor dopadne jakkoliv, Snape ho nenechá odejít beztrestně. A tak… nebylo by třeba lepší přijít za ním jen na krátkou návštěvu? Vycházeli spolu přece teď relativně dobře - tedy alespoň v soukromí.
Harry se přistihl, jak si kouše spodní ret. Trochu ho šokovalo, jak moc ho tento zádrhel ve vztahu se Snapem trápí. Problém také byl, že nemohl skutečně vědět, zda tam ten zádrhel je nebo není. Možná jen dělal z komára velblouda. Těsně před večeří nakonec dospěl k rozhodnutí, že řešení tohoto problému odloží až na další den. A dobře udělal.
Studenti právě byli přibližně v polovině večeře, když dovnitř vlétl houf sov. Všichni si mezi sebou vyměnili zmatené pohledy. Vždyť hromadná pošta a různé předplacené dodávky přece přilétají ráno!
Během pár vteřin bylo jasné, že se nejedná o žádnou novinku či změnu v doručovacích časech. Všechny sovy totiž zamířily k Harrymu.
"Co to proboha je?!" vykřiknul zděšeně Ron ještě s plnou pusou, když jejich část stolu zaplavilo neskutečné množství balíčků a obálek.
"Moji fanoušci?" navrhl nejistě Harry, právě ve chvíli, kdy se jeden z dopisů nafouknul a dříve, než ho stačil popadnout, vybouchl. Velkou síň naplnil nepříjemný ženský řev:
"TY ODPORNÉ PRASE! TY HNUSÁKU JEDEN! STYDÍM SE, ŽE JSEM TĚ VŮBEC NĚKDY POVAŽOVALA ZA HRDINU NAŠEHO SVĚTA! JE MI Z TEBE ZLE! JSI NECHUTNÝ ŠÍLENEC A MĚL BY SES HANBOU PROPADNOUT, MÍSTO ABY SES UKAZOVAL V NOVINÁCH! JSI OSTUDOU PRO KAŽDÉHO ČESTNÉHO KOUZELNÍKA!"
Po té, co neznámá žena skončila svůj monolog, zavládlo ve Velké síni na pár vteřin hrobové ticho. Všichni byli příliš šokovaní na to, aby se třeba pouze pohnuli. Ze šoku je nakonec vytrhli členové zmijozelské koleje, kteří začali nahlas tleskat a pískat. Harry celý zrudnul a v tu chvíli se opravdu toužil propadnout do země. Jak mohl proboha zapomenout, že obyvatelé hradu nejsou jediní čtenáři Denního věštce?
K jeho nesmírnému otřesu se k posmívání zmijozelských přidali také někteří členové ostatních kolejí. Udělalo se mu nevolno a bylo jasné, že pokud tu zůstane ještě déle, bude možná dokonce zvracet.
"Nemohli bysme už jít?" zašeptal k Ronovi a Hermioně. Oba dva seděli na svých místech jako zkamenělí. Rychle se však vzpamatovali, Hermiona párkrát máchla hůlkou, aby sbalila dopisy, a všichni tři se rychle vydali pryč.
Cestou ke dveřím na ně mnoho studentů pokřikovalo a někteří po Harrym dokonce hodili zmuchlané ubrousky. Byli už ve východu ze síně, když zaslechli hlas profesorky McGonagallové:
"Můžete mi někdo říct, co se to tu pro Merlina děje?"
Na odpověď nikdo z našich třech přátel nečekal.
------------------------------------------------------------------------------------------------
Později toho večera Harry seděl zkroucený na křesle v rohu společenské místnosti. Stále mu bylo dost mizerně. Jeho dva přátelé si přisunuli křesla blíže k němu (částečně proto, aby ho ochránili od pohledů dalších členů Nebelvíru) a snažili se mu zvednout náladu. Mladík jejich snahu opravdu oceňoval, ale nedokázal se na jejich povzbuzující slova soustředit. Vůbec nečekal takovou nenávist kvůli tomu, že místo se ženami spí s muži. Zajímalo ho, jak mnoho kouzelníků a čarodějek souhlasí s tím, co křičela ta žena v huláku. A co si myslí Snape? Byl přece celou dobu u učitelského stolu a nijak nezasáhl.
Bylo mu neuvěřitelně mizerně a cítil se strašně unavený. Ke své hrůze si také uvědomil, že ho pálí oči jako by chtěl brečet. Raději je tedy zavřel a opřel si hlavu o vrchní část opěradla. Možná by jen měl zkusit všechno zaspat.
"Harry," oslovila ho jemně Hermiona. Otevřel jedno oko a nevrle se na ní podíval. "Kluci by s tebou chtěli mluvit," vysvětlila. Mladík si povzdechnul a otevřel obě oči. Jestli mu teď řeknou, že chtějí, aby se odstěhoval ze společné ložnice, půjde si snad skočit z věže.
"Ano?" oslovil Deana, Nevilla a Seamuse, kteří stáli kousek před ním.
"Chceme ti jen říct," začal Neville, "že nás opravdu mrzí, co se stalo ve Velké síni a že ti, jestli chceš, můžeme pomoct s těmi dopisy."
"Jo," přidal se Seamus s úsměvem a pohodil hlavou směrem k hromadě obálek, které Hermiona nešetrně vysypala ve středu společenské místnosti, "nevypadají všechny tak zle jak ten hulák. Třeba se tam najde něco i pro nás."
Harry se přistihl, jak úsměv svého spolubydlící vrací.
"Chtěl bys, abych ti něco nechal?" zeptal se ho žertovně.
"To si piš!" zasmál se Seamus a Harry zakroutil hlavou. Někdy byl opravdu rád, že je členem právě téhle koleje.
Dopisy a obálky, které dostal, se pro následující tři hodiny staly hlavní zábavou celé Nebelvírské věže. Každý se chtěl zapojit do jejich rozbalování a nakonec společnou prací studentů všech ročníků vznikly tři hromady dopisů - první: hnusné a odporné, na které nemá cenu odpovídat; druhá: milé, které si zaslouží odpověď; třetí: podivné a úchylné. Ke všeobecné zábavě byla právě třetí hromada ta největší. Byly na ni zařazeny dopisy, které nedávaly žádný smysl a pak také dopisy, ve kterých byly Harrymu nabízeny různé netradiční sexuální služby. Takové dopisy obvykle obsahovaly podrobné popisy, při kterých se i studenti starších ročníků zuřivě červenali a Hermiona musela neustále opakovat Deanovi a Seamusovi, aby takové části nepředčítali před dětmi nahlas.
Celkově se i z rozbalování osočujících a pomlouvačných dopisů stala velká zábava. Několik balíčků, které přišly společně s obálkami, obsahovalo různé sexuální pomůcky, o něž byl nečekaně velký zájem.
"Ehm, no, nechci vás nijak strašit," oslovil spolužáky bavící se Harry, když byly "hračky" s jeho povolením neuvěřitelně rychle rozebrány, "ale dříve než je použijete, měli byste je zkontrolovat proti kletbám a prokletím. Přece jen nevíte, kdo je poslal."
Po jeho oznámení mnoha mladým lidem zamrzl úsměv na tvářích.
"Ty vole," vyhrkl Dean, "úplně jsem zapomněl, že tě někdo může chtít zabít." Ostatní se tvářili stejně překvapeně.
"To je v pohodě," uklidňoval ho Harry a mírně se mračil, protože ho mrzelo, že tak účinně zkazil zábavu, "je to můj život, ne tvůj. Krom toho," dodal, když se stále nikdo nezačínal znovu usmívat, "dost pochybuji, že by mě někdo chtěl zabít pomocí silikonového análního kolíku."
"Harry!" napomenula ho pobouřeně Hermiona. Dean zrudnul a skryl ukořistěnou pomůcku za záda.
"No co?" zatvářil se mladý hrdina nevinně a všichni se opět rozesmáli.
Do ložnice se vydali až kolem půlnoci, každý s úsměvem na tváři. Už dlouho ve věži nepanovala tak uvolněná atmosféra. Harry se také cítil velmi spokojeně a v duchu si nakazoval, že příště nesmí vidět hned všechno černě.
"Vážně si myslím, Harry," říkal Ron, když šli společně nahoru po schodech, "že bys tomu chlápkovi, co ti nabízel hrátky s černou kůží, měl odepsat."
Kluci se rozesmáli.
"Jasně, Harry," přidal se Dean, "ten dopis mu musel dát spoustu práce. Popisuje vše tak dokonale, že si to můžeš představit do všech podrobností."
"Jestli vás to tak bere," odpověděl v dobré náladě Harry, "rád vám ho přenechám."
"Fůj. Jen to ne!" rychle otočil Dean, "My ho nechceme."
"Mluv za sebe, kamaráde," ozval se žertovně Seamus, když vcházeli do ložnice, a všichni se opět rozesmáli.
Pohled do místnosti jim však zcela zkazil náladu. Harryho věci byly rozházené úplně stejně jako včera. A tentokrát bylo poškození zjevné na první pohled - téměř na všem bylo červeně napsáno:
"TEPLOUŠ".
"Tak tohle už zašlo příliš daleko!" rozčílil se Ron a otočil se na podpatku, "Jdu pro McGonagallovou."
"Kdo si myslíte, že to udělal?" spekuloval Seamus a prohlížel si nepořádek.
"Ti samí, co včera?" navrhnul Neville a vypadal vážně nešťastně.
Harry se jen opřel zády o stěnu a pozoroval své kamarády, jak si prohlížejí dílo neznámého vandala. Už se ani necítil rozčíleně, ani zklamaně, ani smutně. Možná ty pocity ještě přijdou, ale teď se vše zdálo směšně prosté. Byl přece Harry Potter. Jeho život nikdy nebyl jednoduše šťastný a možná ani nikdy nebude. Za každou chvíli štěstí musí být náležitě potrestán.
Teď strávil nečekaně příjemný a zábavný večer ve společenské místnosti a je samozřejmé, že dříve nebo později musela přijít "studená sprcha". Hrdina kouzelného světa přece nesmí ani na chvíli věřit tomu, že by ho všichni měli rádi.
Profesorka McGonagallová byla stavem jeho věcí opravdu pohoršená. Její pohoršení se postupně měnilo v opravdový vztek, když zjistila, že dokonce ani ona nedokáže hanlivé nápisy odstranit.
"Je mi to líto, pane Pottere," oslovila ho nakonec, "ale minimálně do zítra s tím nic neuděláme. Nechci kvůli tomu tak pozdě profesora Kratiknota budit."
Harry jen přikývl. Nijak zvlášť mu na tom teď nezáleželo.
"Ihned však zařídím," pokračovala profesorka, "aby do vaší ložnice neměl kromě vás čtyř žádný jiný student přístup."
"Děkuji Vám," reagoval tiše Harry.
"Vůbec nemáte za co, pane Pottere. A doufám, že co nejdříve zjistíme, kdo to vše způsobil." S těmi slovy je zástupkyně ředitele opustila.
"Je mi to moc líto, Harry," zamumlal Neville, zatímco všichni stále stáli na svých místech.
"Ty za to přece nemůžeš," povzdechl si mladý hrdina. Rozhlédl se po rozházených věcech a znovu pocítil obrovskou únavu. "Jestli vám to nevadí, úklid toho bordelu nechám na zítra. Jsem unavený, půjdu spát."
Každý z chlapců soucitně pokýval a popřál mu dobrou noc. Harry se rychle převléknul do jednoho z červeně popsaných pyžam a zalezl do postele. Lehl si na záda a jeho oči se zastavily na stejném červeném nápisu, který zdobil dokonce jeho nebesa. Chvíli na něj překvapeně hleděl, potom si sundal brýle a s mírným úsměvem si povšimnul, že hanlivé slovo se rozplynulo do nerozpoznatelného tvaru stejně jako zbytek místnosti. Otočil se na břicho a během pár minut usnul.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Vstávej, Harry. Už je ráno," vytrhl ho ze spánku Ronův hlas. Černovlasý mladík rozespale zamžoural očima. Takže on prospal úplně celou noc? Ten článek v novinách měl tedy asi přece jenom nějaké pozitivní účinky.
Dobrá nálada, kterou získal důkladným nočním spánkem, mu však dlouho nevydržela. Stačilo, aby si nasadil brýle a rozhlédl se po místnosti, která byla plná jeho zničených věcí.
"Je to děs, co?" poznamenal Ron, když viděl, na co se Harry dívá. "Jen počkej, až to povíme Hermioně. To bude vyvádět!"
S tím musel Harry rozhodně souhlasit a byla pravda, že představa Hermiony rozčílené v jeho prospěch byla docela příjemná. Vydal se do koupelny, a až když se po několika minutách vrátil, došlo mu, že má teď aktuálnější problém. Neměl, co na sebe. Všechno jeho oblečení bylo popsané a s tím nápisem po škole rozhodně chodit nechtěl. Byl opravdu rád, že školní tašku nechal ve společenské místnosti, díky tomu byla ušetřena. Nicméně žádný školní hábit ušetřen nebyl a Harry teď proklínal skutečnost, že si jeden z nich nenechal včera na sobě.
"Půjčím ti svůj," řekl Ron, který na něj čekal a zřejmě přesně věděl, co ho trápí.
"A nebude lepší, když půjdu jen v mudlovském oblečení? Tvůj hábit mi bude strašně velký."
"To bude," pokrčil rameny zrzek, "ale věř mi, že jít oblečený jen v kalhotách, by bylo o dost horší."
Harry na svého kamaráda chvíli přemýšlivě hleděl, ale pak usoudil, že Ron kouzelnické společnosti přece jen rozumí víc. Oblékl si půjčený hábit a snažil se alespoň trochu zahnout rukávy.
"Doufám, že Hermiona bude znát nějaká kouzla na úpravu oblečení," zamumlal, když se zahlédnul v zrcadle. Hábit mu byl na první pohled velký a navíc si na něj šlapal.
"To zas bude den," zavrčel si pro sebe později, když zakopnul hned, jakmile vyšel ze dveří ložnice.
"Klid kámo," ozval se Ron a bylo zřejmé, že se snaží nesmát, "budu tě chytat."
Harry po něm jen vrhnul vzteklý pohled.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V dlouhém hábitu Harry trpěl celý den. Hermiona sice znala kouzla na upravení oděvu, ale taková změna nešla vzít zpátky, což by znamenalo, že by ho Ron už nemohl nosit. Harry tedy usoudil, že to zvládne i bez zmenšení. Konec konců chodil v příliš velkém oblečení celé dětství. Všechna ta schodiště mu však dělala velký problém a Ronova nabídka chytání se nejednou hodila.
"Nesnáším hábity," bručel vztekle při cestě na oběd.
"Neboj, Harry, profesorka McGonagallová říkala, že profesor Kratiknot na těch nápisech už pracuje. Zítra budeš mít vlastní," uklidňovala ho Hermiona.
"Vždyť já vím," usmál se na ní, "jen mě to neustále zakopávání hrozně rozčiluje."
"Copak, Pottere," přerušil jejich rozhovor posměvačný hlas, "našel sis novýho milence a teď nosíš jeho oblečení, aby to každý věděl?"
"Dej si odchod, Zabini," zavrčel vztekle Ron.
"Ach táák," protáhl Zmijozel, "že by se právě z našich dvou slavných kamarádů stali milenci?" Zmijozelští sedmáci se rozesmáli.
Ron celý zrudnul a vytáhnul hůlku.
"Řekni to ještě jednou a budeš toho litovat."
Zabini také vytáhnul hůlku.
"Opravdu? A copak mi uděláš?"
"Nechte toho!" vytrhly je z přípravy na boj dva rozkazovačné hlasy. Všichni se překvapeně podívali na jejich majitele - Malfoye a Pottere.
Harry se na Malfoye také podíval a zahlédl v jeho šedých očích stejné překvapení, jaké pocítil on sám. Tohle bylo poprvé, co ho světlovlasý zmijozel opravdu překvapil. Co se s tím klukem dělo? Dříve než se však situace stihla stát zajímavější, ozvali se v chodbě svižné kroky a za chvíli se objevil profesor Snape.
Harry s Malfoyem od sebe odtrhli pohledy a Ron se Zabinim schovali hůlky.
"Co se to tu děje?" zeptal se Mistr lektvarů ledově a všechny si je zamračeně prohlížel.
"Nic, pane," rychle odpověděl Ron.
"Opravdu nic, pane," přidal se Zabini a pohled Mistra lektvarů se přesunul na Malfoye.
"Jenom si povídáme, pane," řekl klidně blonďák.
Harryho pohledu se Snape vyhnul, přestože mladík byl možná jediný, kdo si opravdu přál, aby se na něj muž podíval.
"Pak byste měli pokračovat v cestě do Velké síně," doporučil jim nakonec profesor přísně a sám se tím směrem vydal. Studenti následovali jeho příkladu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Toho dne večer byly už všechny Harryho věci očištěné a popularita včerejšího článku značně poklesla, ale mladík se stále cítil nešťastně. Bylo mu jasné, co za to může. Nebo spíše kdo. Severus Snape. Prostě se nedokázal přestat zabývat chováním Mistra lektvarů a neustále přemýšlel nad jinými důvody, které mohly způsobit, že se s ním muž nechce stýkat.
Protože věděl, že by s takovým nepořádkem v hlavě nedokázal usnout, vydal se po večeři do sklepení. Cestou přemýšlel, jak by bylo nejvhodnější takový rozhovor začít. Měl by se rovnou zeptat, jestli má Snape problém s jeho orientací? Nebo by na to měl jít nějak oklikou?
Mistra lektvarů našel v kanceláři.
"Vstupte," ozvalo se hned po prvním zaklepání.
Harry vešel a zavřel za sebou dveře. Profesor zvednul hlavu od esejí, které opravoval a zamračil se.
"Ahoj, Snape," pozdravil mladík.
"Co chceš, Pottere?" zabručel Snape bez pozdravu a vrátil se k esejím, "Mám málo času."
Harry očekával, že starší muž bude dost nepříjemný, ale stejně byl tónem jeho hlasu zaskočen.
"No…chtěl jsem s tebou mluvit."
"Ano, to je zřejmé. Co bys tu taky jinak dělal?"
"Jo…no…chtěl jsem se zeptat…"
"K věci, Pottere," znovu zavrčel Snape, ale tentokrát se na něj upřeně podíval.
"Dobře…takže…" sbíral odvahu Harry, "ty máš problém s tím, že jsem gay?"
"Co prosím?" zeptal se Snape, odložil brko a zaměřil na mladíka celou svoji pozornost.
"Ptal jsem se, jestli máš problém s tím, že jsem gay," zopakoval Harry klidně a snažil se uklidnit své rychle bušící srdce.
"Posaď se, Pottere," vyzval ho starší muž bez toho, že by odpověděl. Pak vstal a otočil se k němu zády. Zdálo se, že si jednou rukou přikrývá tvář nebo ústa. Harry se na něj zvědavě díval a úplně zapomněl na svou nervozitu. To byla jeho otázka až tak nevhodná?
Po chvíli se Snape opět pohnul, přešel k baru a nalil jim oběma trochu koňaku. Podal Harrymu jednu skleničku a posadil se zpět za stůl.
"Jak si na něco takového přišel?" promluvil konečně.
Harry si nervózně poposednul na židli.
"Od té doby, co o mě vyšel ten článek, jsi se mnou nepromluvil. Ani ses na mě nepodíval. Tak jsem si řekl…" Místo dokončení věty, pokrčil mladík rameny.
"Chápu," řekl Snape s očima zaměřenýma na zlatavou tekutiny ve sklence.
"A?" popohnal ho Harry, protože ho chování jeho spolubojovníka opravdu znervózňovalo.
"Nemám problém s tím, že jsi gay," odpověděl mu Snape, ale svůj pohled od sklenice nezvednul.
Harry se zamračil. Na to, že je muž špion, tohle neznělo moc přesvědčivě.
"Nemusíš to říkat, když to není pravda," zavrčel podrážděně.
Profesor vypil zbytek alkoholu a prudce postavil skleničku zpět na stůl. Pak se mírně předklonil směrem k Harrymu a upřeně se na něj podíval.
"Nemám problém s tím, že jsi gay," zopakoval.
"Ok, ok," zvednul Harry obranně ruce. Snape vypadal trochu šíleně a on neměl žádnou představu, co to způsobilo. "Tak já zase půjdu," řekl spěšně a začal se zvedat.
"Pottere," povzdechnul si starší muž a tím zastavil jeho pohyb, "nemám problém s tím, že jsi gay, protože sám jsem gay."
Harry prudce dosedl zpátky na židli.
"Aha," vypravil ze sebe. V hlavě měl zmatek. Nenáviděný asexuální mistr lektvarů byl gay? Gay?! Zatřepal hlavou a pak do sebe doslova hodil alkohol, který mu Snape nalil. Tohle bylo tedy pořádné překvapení. Nyní byl alespoň jasné, že tento muž s jeho orientací nebude mít problém.
"Předpokládám, že je samozřejmé, že toto zůstane jen mezi námi," promluvil k němu profesor znovu.
"Jistě, jistě," zopakoval Harry a vydal se ke dveřím, "takže dobrou noc."
Rychle vyběhl ven a zavřel za sebou dveře. Nechtěl se ztrapnit tím, že by se před mužem rozesmál. Avšak kombinace úlevy a nečekaného překvapení ho k smíchu doslova vybízela. Tak Snape byl gay. To bylo naprosto neuvěřitelné!
Ešteže som sa na poslednú chvíľu zašla pozrieť, či náhodou aspoň v komentoch neni nič nové a ono celá kapitola!:) A aká skvelá, yay! Možno neskôr zo seba vylúdim aj niečo zmysluplnejšie(nerob si nádeje, ja som taká nezmyselná osoba xD), ale teraz som proste v eufórii z kapitoly a z toho, že snáď zrovna ty ma navrátiš na snarry cestu, pretože toto je naozaj posledná snarry poviedka, s ktorou som nesekla a ani to neplánujem- je príliš dobrá na prerušenie čítania
, Severus na záver 
A na rozdiel od Harryho som si dovolila viac než malé uchechtnutie. 
Typla bych si Ginny, která vyvádí kvůli zhrzené lásce. I když škola dvojčat se na jejích vtípcích zrovna neodráží... Kapitola mě velice pobavila a moc se těším na další...
Uh hu, tak tohle bylo něco. Musím říct, že se vyplatilo počkat a před spaním kouknout, jestli si neaktualizovala ;) U týhle kapitoly jsem se doopravdy pobavila
A při "vražedném" análním kolíku jsem smíchem probudila celej barák.
Těším se na příště a doufám, že to bude dřív než za měsíc